Platforma ČESKO.plus je známá svou snahou prosazovat moderní ekonomická pravicová témata. Jak byste sebe a svůj projekt představil?

O sobě mluvit nebudu, to nechám na jiných, ale zkratkovitě: místostarosta, startupista, florbalista. ČESKO.plus je platforma postavená na spolupráci a touze něco změnit. Nestojím za ní jen já, je to dílo více než 500 členů na Discordu a asi 50 pravidelných měsíčních přispěvatelů. Náš projekt vznikl v době covidové krize a jeho cílem je modernizovat naši zemi. Spolupracujeme s lidmi, kteří mají zkušenosti ze start-upů nebo z dlouhého působení v zahraničí, a sledujeme, jak naše země už dvě dekády bojuje se stejnými problémy. 

ČESKO.plus je konstruktivní alternativa uvnitř ODS. Nemáme problém poukázat na to, kde vidíme, že by strana mohla dělat věci jinak nebo lépe. Nekritizujeme jen pro kritiku, naopak – vláda pod premiérem Fialou dělá spoustu věcí dobře. Ale když cítíme, že voliči mají jiné potřeby nebo vize, ozveme se. Našimi podporovateli jsou především aktivní lidé, kteří chtějí vidět Českou republiku posouvat se moderním směrem. Jsou to lidé, kteří podnikají nebo pracují na projektech s mezinárodním dopadem a přidanou hodnotou, která přesahuje národní průměr. A právě takové lidi chceme motivovat k tomu, aby se do veřejného prostoru zapojili ještě více.

Váš manifest zahrnuje i návrh na omezení námitek proti výstavbě. Nebude to znamenat riziko násilného vyvlastňování?

Musíme si připomenout, co jsme si po roce 1989 vybudovali – důraz na individuální práva, což bylo po totalitním potlačování práv nezbytné. S tím principem naprosto souhlasím. Ale současně musíme udržet rovnováhu. Dnes jsme se dostali do situace, kdy individuální právo často stojí nad veřejným zájmem. Chceme vrátit určitou rovnováhu. Veřejně prospěšné projekty, jako jsou obchvaty, přehrady nebo výzkumná centra, nemohou být blokovány neodůvodněnými námitkami. A to ani jednotlivci, kteří si prostě nepřejí změnu, ani aktivistickými skupinami, které mohou být motivovány zcela jinými zájmy.

Změna, kterou navrhujeme, by lidem nebrala jejich právo se vyjádřit, ale zároveň by zabránila tomu, aby se důležité stavby zbytečně zdržovaly kvůli nesmyslným námitkám. Je to o nalezení konsenzu, vysvětlení veřejného zájmu a následném efektivním rozhodování. Dnes se projekty zbytečně prodlužují, což nás všechny stojí peníze. Potřebujeme zjednodušit proces, aby výstavba probíhala rychleji a efektivněji, což v konečném důsledku přinese prospěch celé společnosti.

Co se týká zjednodušení trvalého pobytu pro cizince, jak to vidíte v kontextu současné situace s uprchlíky?

V tomto bodě mám i osobní zkušenost. Jeden můj kamarád z Ukrajiny, který sem přišel před pěti lety, dnes platí daně, pracuje jako holič a chce si tady založit rodinu. Je to férový člověk, ale zažívá neustálé byrokratické problémy – každé tři měsíce musí na úřad potvrzovat svou existenci. Proč? Pokud někdo přispívá naší společnosti, platí zdravotní a sociální pojištění, měl by mít jednodušší cestu k trvalému pobytu. V zájmu naší země je tyto lidi tady udržet.

To samé platí pro kvalifikované pracovníky, které si zvou naše firmy a univerzity. Tito lidé přinášejí odborné znalosti a zkušenosti, které nutně potřebujeme. Je důležité, abychom jim nabídli vstřícnější prostředí, kde se nebudou cítit jako cizinci, ale jako lidé, kteří jsou vítáni a chtějí přispět k růstu naší země.

Návrh na snížení zdanění práce na 30 % je ambiciózní. Jak byste řešil výpadky ve státním rozpočtu?

Snížení zdanění práce je jednou z mých hlavních vizí, i když vím, že je to běh na dlouhou trať. Můj sen je, aby se jednou lidé ohlédli a řekli, že jsem k tomu přispěl. Dnešní systém je přerozdělovací mašinerie, kde stát vybírá velkou část příjmů na začátku a pak je přerozděluje prostřednictvím různých institucí a programů. Z vlastní zkušenosti v oblasti školství v Ostravě-jihu vím, že máme zbytečně mnoho institucí, které peníze přerozdělují.

Věřím, že když lidem dáme větší kontrolu nad jejich penězi, budou je investovat lépe než stát. Ano, znamená to méně dotací, ale také větší důvěru v občany. Chci věřit, že lidé sami vědí, jak nejlépe utratit své peníze – ať už za vzdělání, sport, kulturu nebo jinou oblast. Pokud dáme lidem větší kontrolu nad jejich peněženkou, přispěje to k celkové prosperitě.

Zrušení průběžného důchodového systému zní radikálně. Jak byste tuto změnu realizoval?

Samozřejmě nelze systém vypnout ze dne na den, ale je nezbytné začít o něm uvažovat jinak. Dnes se peníze, které se vyberou na důchody, okamžitě utrácejí, a důchodový účet je dokonce v minusu. To je dlouhodobě neudržitelné. Musíme najít způsob, jak umožnit lidem více spořit a nechat jejich peníze pracovat podobně, jako je to běžné v zahraničí.

Řešením může být systém opt-out, kdy by lidé stále přispívali na důchody současných důchodců, ale současně si spořili více na vlastní budoucnost. To by postupně umožnilo vytvořit udržitelnější systém, kde si každý buduje svou důchodovou rezervu. Samozřejmě to vyžaduje dlouhodobý plán a otevřenou diskusi s veřejností, aby lidé měli důvěru v tuto změnu. 

Zavedení poplatků u doktora v minulosti narazilo. Co udělat jinak, aby to tentokrát prošlo?

Topolánkova vláda měla správný směr, ale selhala v komunikaci, a hlavně v důvěře mezi politiky a veřejností. Tentokrát to musí být jiné – je potřeba lidem jasně vysvětlit, že se nejedná o trest, ale o přístup, který jim zajistí lepší služby. Vláda musí ukázat, že nejen požaduje větší spoluúčast, ale i sama je připravena zlepšit podmínky. Politici musejí být vnímavější k potřebám občanů a ukázat, že jsou zde proto, aby společně s nimi řešili reálné problémy.

Toto zvyšování spoluúčasti na zdravotních a důchodových výdajích u mladých lidí naráží na argument, že kvůli enormním cenám bydlení už teď mají málo peněz. Jak rozehnat tuto námitku?

Tohle je velmi oprávněná námitka. Mladí lidé mají dneska skutečně těžší start kvůli vysokým nákladům na bydlení. Ale důvodem drahého bydlení je pomalá výstavba a zbytečná regulace, která blokuje rozvoj. K tomu připočítejme, že mladí lidé odevzdávají značnou část své mzdy státu na daních. Řešením tedy není další zvyšování přerozdělování, ale naopak – musíme snížit zdanění práce, zjednodušit výstavbu a umožnit lidem, aby měli více peněz přímo ve svých rukou. Věřím, že když umožníme mladým rozhodovat o větší části svých peněz, budou je umět investovat do svého bydlení a dalších potřeb mnohem efektivněji.

Současný ekonomický model se podle mnohých vyčerpal. Jaké náměty má ČESKO.plus pro to, aby Česká republika prosperovala?

Hlavní námět ČESKO.plus je podpora lidské iniciativy a odstranění bariér, které brzdí rozvoj. Musíme podpořit start-upy, globální ambice našich firem a odstraňovat zbytečnou byrokracii. Úspěšné české firmy, které se prosadily v zahraničí, jsou důkazem, že máme potenciál. Problém je, že často brzdíme sami sebe – pomalými povolovacími procesy, složitými pravidly a nedostatečnou podporou.

Jako země potřebujeme mít ambici, jako měl Tomáš Baťa – dostat naše výrobky a služby za hranice. Baťa ze Zlína udělal město evropského významu, protože měl globální vizi. To samé potřebujeme dnes. Česko je malý trh, a pokud chceme dosáhnout prosperity, musíme překonat pomyslné hranice, které nás drží zpátky. ČESKO.plus chce podporovat české firmy a lidi, aby se nebáli expanze a škálování svých nápadů na globální úrovni. Prosperita přichází tam, kde existuje odvaha riskovat a podnikat s dlouhodobou vizí.

Z prostředí průmyslu zaznívá, že Green Deal a jeho regulace mohou ochromit českou ekonomiku. Jak to vidíte vy?

Green Deal může být nástrojem modernizace a tu podporuji. Problém ale je, že v Evropě se změny často prosazují shora – prostřednictvím regulací, zákazů a dotací. To v praxi nefunguje, protože podnikání je dynamický proces, který potřebuje prostor pro růst, inovace a adaptaci na nové technologie, ne být svazováno direktivními pravidly a byrokracií.

Na příkladu Číny a Indie vidíme, že tamní přístup k energetice není založen na alarmismu, ale na pragmatismu. Uhlí není vnímáno jako jednoznačně špatný zdroj, ale jako alternativa, kterou lze modernizovat. Stavějí nové uhelné elektrárny s vyšší efektivitou a nižšími emisemi, zatímco my v Evropě některé tradiční zdroje uzavíráme bez adekvátní náhrady.

Podle mě musejí změny v podnikání a energetice vycházet z technologických inovací a tržní logiky, ne být diktovány úředníky. Byznys si najde cestu, když má podmínky k růstu. Problémem v Evropě je také to, že zde výrazně zaostáváme za Amerikou v oblasti kapitálového trhu. V USA udržitelnost firem hodnotí investoři, kteří rozhodují, kam vložit své peníze na základě tržních principů a výhledu, nikoliv úředníci, kteří často ani nemají dostatečnou odbornost v těchto oblastech.

Evropský přístup je příliš založený na dotacích a regulacích, což neumožňuje přirozený rozvoj firem a technologií. Abychom dosáhli skutečné udržitelnosti, potřebujeme více důvěry v trh a byznys, který je schopen najít inovativní řešení. Investoři by měli hrát klíčovou roli v rozhodování o tom, které firmy a technologie mají budoucnost, nikoliv státní regulátoři.

Závěrem tedy – jak obnovit životní standard, jaký měli Češi v roce 2019?

Myslím si, že musíme mířit dál, můžeme se mít daleko lépe než v roce 2019. K tomu je však potřeba, abychom ve velkém byli připraveni riskovat. Každý z nás by se měl více zapojit do toho, co děláme, a věřit v to, že naše práce má smysl. Inspiraci můžeme čerpat z příběhů lidí jako Tomáš Baťa, Josef Průša nebo Tomáš Čupr – všichni tito lidé začali s vizí a odvahou dosáhnout něčeho velkého.

Každý z nás může přispět, ať už v zaměstnání, podnikání nebo komunitní činnosti. Když budeme podporovat nové nápady, inovace a dravost, naše země bude znovu prosperovat. Politik by měl vytvářet prostředí, ve kterém mohou lidé realizovat své myšlenky, být odměněni za tvrdou práci a úspěch. Ale je to na nás všech, abychom společně posouvali hranice a vytvářeli lepší podmínky pro budoucí generace.

Proto bych rád vyzval každého, aby se zamyslel nad tím, co může osobně udělat pro zlepšení svého okolí, svého života nebo celé společnosti. Co by vás naplňovalo? Jaké změny byste chtěli vidět? Možná to bude malá věc, ale když se do toho pustíme všichni, může to mít obrovský dopad. Každý z nás má schopnost přispět k tomu, aby naše země byla lepším místem k životu. Pokud každý z nás přijme výzvu hledat způsoby, jak zlepšit svůj život a životy ostatních, věřím, že se nám podaří obnovit životní standard, a možná ho dokonce překonat.

Psali jsme:

Napravíme Slovensko, představil Šimečka kádry. Jeden z nich dělal digitalizaci s Bartošem

Stanjurův balíček: Podvod na většině obyvatel, vzkazuje docent Ševčík

„Nejsem Biden.“ Harrisová odhalila svůj život. Má plán, jak na voliče Trumpa

Bohatství neroste, varuje Šichtařová. Nenechte se zmást