Slova o nejhorším ohrožení demokracie od druhé světové války pronesl John O’Sullivan, konzervativní komentátor, novinář a bývalý poradce Margaret Thatcherové, který se účastnil diskuse IVK. Hlavním tématem setkání byla debata o revolučním levicovém fenoménu se speciálním názvem „woke“, který O’Sullivan nazývá „největším ohrožením demokracie od konce druhé světové války“.

Strejček ve své zprávě z diskuse, která je dostupná na Parlamentníchlistech.cz, připomíná, že čeština ještě ani pro kulturu „woke“ nemá správné slovo, a tak se zatím termín nepřekládá. Podle Strejčka a dalších účastníků diskuse už samotná absence vhodného jednoticího názvu výrazně ztěžuje souboj s touto ideologií.

Kulturu „woke“ Strejček charakterizuje jako směsici „levičáckého genderismu, feminismu, environmentalismu, omlouvání se za historii a vnucování si pocitů viny za bělošskou nadřazenost“. Tento proud se podle něj nedá jednoduše označit ani jako progresivismus, ani jako kulturní marxismus.

Tato „nová ortodoxie nemá intelektuální bázi, kterou by šlo analyzovat a důsledně s ní polemizovat. Podstata problému mimo jiné tkví v tom, že se nedaří přesně definovat skutečného opravdového nepřítele,“ měl prohlásit bývalý prezident Václav Klaus.

John O’Sullivan prý v rámci panelové diskuse mimo jiné varoval, že precizně ideově definované politické strany jsou už minulostí. „Jsou nahrazovány menšinovými nátlakovými skupinami a nevládními organizacemi, často organizovanými vládami samotnými, s podporou médií ovládaných generací mladých aktivistů a cenzorů,“ varoval O’Sullivan.

Podle něj bohužel chybějí političtí lídři, kteří v minulosti vždy věděli, čeho chtějí dosáhnout a kam své země vést, a kteří by dokázali bojovat proti této agresivní levičácké revoluci, která má prý kořeny ve Washingtonu. Ze Spojených států se pak snaží zastánci woke kultury šířit tento názor do světa.

„Američané trpí představou vlastního mesianismu a vnucují zbytku světa své představy navzdory tomu, že si to onen zbytek světa zpravidla nepřeje,“ upozornil O’Sullivan, kterému také vadí, že například britští konzervativci politikám genderismu, feminismu, odmítání historie a environmentalismu odmítají vzdorovat.

Stejná situace je podle Strejčka a Klause i na české politické scéně. Podle O’Sullivana si je „veřejnost nebezpečí levicové revoluce vědoma, vadí jí a ve volbách zvolí ty, kteří budou proti ‚woke revoluci‘ politicky bojovat“. S tímto tvrzením ale Strejček nesouhlasí.

„Ano, moc bychom si přáli, aby John měl pravdu, bohužel však nevidíme relevantní politické strany rozhodně prosazující takový program, nevidíme žádné lídry, kteří by měli chuť či odvahu hrůze této levicové revoluce – tak úspěšně rozleptávající západní demokracie – vzdorovat. V tomto slova smyslu jsme Johnův optimismus poněkud brzdili,“ dodal Strejček.