„Když už se nebude lámat chléb v letošních volbách, tak už nevím kdy. Nemám rád to politikářské ‚přijďte k volbám, jsou osudové‘, ale všimněte si, že letos ani není tak moc slyšet, což je podezřelé. Nicméně za dvacetiletí Česka v Evropské unii (EU) je to současné podle mě nejdůležitější z evropských klání,“ sdělil politolog Jan Kubáček. Dnes a zítra totiž jdeme volit naše představitele do Evropského parlamentu.

Předvolební příběhy

Česká společnost je víceméně rozdělená zhruba od první přímé prezidentské volby, kdy proti sobě stáli Miloš Zeman a Karel Schwarzenberg. A s každou událostí, jako migrační krize roku 2015, válka na Ukrajině či vláda pětikoalice, se ten příkop prohlubuje a oba tábory jsou radikálnější. A to přináší různé svízele.

„To, nemyslíš vážně. Ty ses úplně zbláznil. Takový vychcaný šmejdi a náckové,“ reagoval M., když mu H. řekl rezignovaně o svém úmyslu volit SPD s tím, že už téhle vládě nevěří ani nos mezi očima, protože mu na ní vadí přehlížení českých občanů, rostoucí drahota související s jejich vládnutím a neschopnost komunikace. To už ho Martin několikrát přerušil, jako by nešlo o debatu mezi přáteli, ale o výměnu názorů fanoušků Sparty a Slavie. „Komunikují blbě, to je pravda. Jinak ses úplně pomátl. Vždyť je to úplně nejlepší vláda za poslední desítky let,“ skončil Martin a přešli raději na debatu o ženských a hokeji. Stalo se v hospodě v centru Prahy.

V příběhu z jednoho menšího moravského města je patrné, jak se někteří spoluobčané – nazýváme je kryptovoliči – bojí i partnerovi říct, komu do urny vhodí volební lístek. „Koho budeš volit?“ zeptá se Lenka kamarádky. Přijela za ní na statek z jihu Čech a zrovna jedou na houby. „Hele, já bych to asi neměla říkat. Vždyť ty taky nesnášíš komunisty a kdybych to řekla doma před starým, tak mě asi zabije. Rodičům znárodnili grunt a víš, jak to tady bylo. Jenže mě se přesto nejrozumnější zdá Konečná,“ sdělila žena ze statku a Lenka se začala hlasitě smát, přičemž vysvětlila: „No, vždyť mě taky!“

Už nešeptej!

Fenomén „kryptovoličství“ či neochoty sdělit popravdě vlastní volbu je v rozpolcené společnosti české kotliny již dlouho patrný. „Obecně lidé více skrývají své názory než dříve. Dávají si pozor na pusu. Testují jiné lidi, co si tak asi mohou myslet. Obzvláště při volbách. Lidé jsou sociálně vnímaví k tomu, že to může potenciálně nabourat vzájemné vztahy, třeba i v rodinách,“ míní psycholožka Lenka Čadová. Podle ní společnost dříve nebyla tak rozdělená a politiku tolik neřešila. Z psychologického hlediska totiž každý potřebuje souhlas, aby si budoval dobrou pozici ve své sociální skupině a málokdo je schopen jít proti proudu a stát si za svým menšinovým politickým názorem.

Nicméně politolog Jan Kubáček říká: „Ten fenomén u nás stále je, ale ne už tak silný. Býval hodně výrazný. Šlo o mlčící skupinu stylizujících se voličů, kteří často volili v minulosti republikány nebo komunisty. Nedozvěděl jste se to, ale ve výsledku měli mandátů, kolik měli, tedy hodně. To se postupně vytrácí. Komunisté jsou v koalici STAČILO!, což již nemá tak pejorativní nádech. Lidé tedy nebudou tak anonymní. Paradoxně, kdo to moc nedeklaruje, jsou ‚trollisté‘, kteří volí ‚dada‘ nabídku, třeba mimozemšťany či sdružení Mourek. Podle mě už to stigma jinak není tak silné, aby voliči ANO, SPD či STAČILO! tajili svou volbu.“

Z titulu své práce hodně jezdí napříč republikou a mnoho lidí mu sděluje své preference, až ho to překvapuje: „Existují velké regiony, kde jsou voliči ANO, SPD či PRO bráni normálně, kdežto na voliče proliberálních sil se ostatní koukají skrze prsty. Zhruba stejně, jako když bude člověk na pražských Vinohradech nahlas říkat, že volil Jindřicha Rajchla či Kateřinu Konečnou. Dnes jsou totiž volby charakterizovány životními náklady a všeobecně sdílenými preferencemi v dané lokalitě.“ Když prý někdo volí protestně v Praze, tak šeptá, kdežto zase na Karlovarsku, Ostravsku, Kladensku a jinde šeptá provládní volič. „To jsou už samotné subkultury. Dříve to byly čtvrti, určité profese. Dnes přijedete do velkého regionu a nálady jsou podobné,“ doplnil s tím, že nejlepší by bylo, kdyby lidé s odlišným názorem nemuseli šeptat ani v Praze, ani v Ústí nad Labem.

Nejdeme k volbám!

Další z předvolebních příběhů je názor staršího páru ze Slaného: „K volbám nejdeme. Je to úplně zbytečné. A stejně jedeme oddychovat na Vysočinu. Evropskou unií jsme dosti znechucení. Dnes řeší uprchlíky a válku na Ukrajině budou řešit za deset let, kdy už bude po ní. Green Deal a všechny tyto výmysly nás jednou zničí. Nebudeme se na tom podílet ani v nejmenším.“

„Lidé mají v povaze být kritičtí, ale oponovat autoritám není zvykem. Proto se zvedá vlna emocí. Je jen málo těch, kteří jsou schopni logicky, věcně a neemočně argumentovat. Češi jsou citliví na různé formy útlaku, které za staletí zažívali, kdy někdo přišel a něco rozkázal. Přichází revolta, která však může vypadat jakkoliv. Tím, že lidé nejdou volit, že graduje vlna vtipů, a tak dále,“ řekla psycholožka Čadová a dodala: „Země je rozdělená na oblasti podle toho, jak jsou lidé dalece schopni vnímat realitu. Jinak v Chomutově, jinak v Praze, kde jsou vyšší příjmy, více pracovních příležitostí, a tak dále. Takže, když paní Nerudová říká, že minimum, co můžeme proti Rusku udělat, je koupit si nové auto, abychom nemuseli kupovat ropu z východu, tak pro spoustu lidí nežije v realitě. Vždyť spousta z nás má jedno auto více než deset let a na nové nemá.“

Kubáček by byl velmi rád, kdyby voličská účast byla velká, protože by měli zvolení europoslanci silný mandát. Politici totiž umějí vyhodnotit volby, kde je účast veliká a tam pošlou silné kalibry, kdežto do eurovoleb posílají své béčkové týmy. On věří skromně v účast 33 procent a i to bude považovat za úspěch.

Rady pro voliče

Po vstupu do volební místnosti se volič musí prokázat platným dokladem totožnosti, tedy občankou nebo pasem. S nahranou občankou v mobilním telefonu nebo řidičákem to nejde. Ti, kteří nebudou volit v místě svého trvalého bydliště, nesmějí při cestě k volbám zapomenout na voličský průkaz.

Do poštovních schránek měly nejpozději v úterý dorazit všem voličům hlasovací lístky. Pokud nepřišly, k dispozici je mají volební komise a na požádání je vydají. Ze sady hlasovacích lístků v modré obálce volič za plentou vybere jeden. Ten může upravit preferenčním hlasem– tedy jedním či nejvíce dvěma kroužky čísel u preferovaných kandidátů. Poté ho vloží do žluté úřední obálky od volební komise a vhodí do urny. Když vhodí do obálky více než jeden hlasovací lístek, bude přetržený či nevhodí žádný, nebude hlas započítán.

Volby do Evropského parlamentu probíhají od 14.00 do 22.00 a zítra od 8.00 do 14.00. Hlasovat může každá osoba starší osmnácti let. Čeští, ale i občané jiných členských států EU, mohou volit za předpokladu, že jsou přihlášeni k trvalému či dočasnému pobytu v Česku nejpozději 45 dní před volbami. Vzhledem k rozdílnému volebnímu systému v jednotlivých členských státech bude o nových jedenadvaceti českých europoslancích jasno až v neděli po 23.00, kdy se uzavřou poslední volební místnosti v Itálii.