Ladislav Gábi Jano z Rokycan v pátek v podvečer veřejně napsal doslova: „Nerad se přikláním k většině, dokud si nejsem jist pravdou. Proces s M. Horákovou dopadl bohužel tragicky, ale? Nic se neděje jen tak, její činnost v politice nebyla čistá.“
Do hodiny se dočkal reakce serveru Romea: „Pravda je jen jedna, Milada Horáková byla z politických důvodů bezdůvodně zavražděna totalitním komunistickým režimem. Totalitní komunistický režim kvůli jinému názoru popravil dalších 247 mužů, další tisíce lidí věznil. Nenechte se zblbnout a zmanipulovat komunistickou propagandou...“
Jeho slova překvapila nemile i další čtenáře romského zpravodajského portálu. Potřebu očistit oběť justiční vraždy během komunistických politických procesů měla i Tereza Bláhová z Mariánských Lázní: „Dr. Milada Horáková byla demokratická socialistka a stala se justiční obětí vraždy během komunistických procesů za vykonstruované spiknutí a velezradu. Zjistěte si nejdříve fakta, než budete psát takové nesmysly!“
Jak hodně ji výrok Ladislava Gábi Jana naštval, o tom svědčí to, že svůj příspěvek ukončila třemi vykřičníky.
Od Horákové k A2larmu?
Romea sdílela připomínku ze stránek Amnesty International. Pobouřilo to i další, podle kterých by sympatizanti Horákové na serveru Romea neměli sdílet články některých médií. Jde zejména o Tomáše Janouškovce, jenž napsal: „A přesto se tu sdílí články levicově extremistického A2larm.“
Romea na to reagovala zkratkou DNFTT, která znamená „Do not feed the trolls“, tedy „Nekrmte trolly“, což znamená: nedělejte to, co troll chce (tedy nereagujte tak, jak od vás troll očekává).
Janouškovec následně objasnil, proč dané médium opakovaně nálepkuje jako extremistické: „Já řeším jejich levicový extremismus – viz poničení sochy Churchilla. Jejich cílem je svrhnutí kapitalismu, i když ten jediný je zatím zárukou svobody a demokracie.“
Jako zmírnění viny komunistů lze chápat i jiný výrok, který se na profilu Romea objevil: „Horší byli nacisté. Ti rovnou lidi stříleli,“ jehož autorkou je Denisa Džínová.
V pátek mimo jiné Romea vydala další číslo tištěného magazínu Romano Vodi.
„Romští žáci měli samostatné třídy, poschodí, ba dokonce i toalety. Měli dokonce vyčleněn svůj samostatný dvůr, kterému se říkalo černý,“ vzpomíná na známou segregovanou školu ve slovenských Michaľanech Monika Duždová – jedna z těch, koho si nové vedení školy přizvalo k napravení neúnosné situace, kvůli níž se tehdy na Slovensko vydal i reportér deníku New York Times.
Časopis se věnuje také básníkovi, překladateli, novináři a aktivistovi Janu Döme Horváthovi, který zemřel začátkem jednoho z prvních červnových dnů.
Periodikum přibližuje také životní příběh Claudie Laburdové, současné koordinátorky romské ženské skupiny Manushe.
Věnuje se dále také charitativnímu „sbírání víček“ a unikátní databázi Institutu terezínské iniciativy, která na webu holocaust.cz shromažďuje a zpřístupňuje údaje o romských obětech holokaustu.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš