David Šimon byl v roce 2013 pravomocně odsouzen k více než dvaceti letům vězení za vraždu seniora v obci Slopné. Spolu s ním i Maroš Straňák. Oba vinu od začátku popírají. Od té doby žije jejich rodina v jiném světě.
Život na dálku a ticho mezi zdmi
„Syn byl vždycky citlivý, poctivý kluk. Nikdy neměl konflikty, žádné problémy,“ popsal Davida jeho otec Dalibor. „Když si představíte člověka, který neměl nikdy co do činění s kriminalitou, jak ho najednou zavřou na dvacet let, tak to s vámi něco udělá. A nejen s ním, ale i s námi všemi.“
Komunikace s Davidem dnes probíhá téměř výhradně přes dopisy a omezené návštěvy. Telefonáty jsou krátké, kontrolované. Psychická zátěž? Nevyčíslitelná. „Jednou týdně si voláme. Ale nemůžete tam říct všechno. On musí být silný kvůli nám, my kvůli němu,“ říká Dalibor.
Byly zločiny Davida Kozáka dostatečně a uspokojivě vyšetřeny?Anketa
Kauza Slopné byla v roce 2024 znovu otevřena – nikoliv soudně, ale společensky. Díky podcastu Seznam Zpráv a především díky odvysílanému rozhovoru na XTV s Daliborem Šimonem se o případu opět začalo mluvit. Debata však nestačila. Vrchní soud v Olomouci žádost o obnovu řízení v lednu 2025 zamítl.
„Zase to zamítli. Ani jeden z těch soudců neřešil, co předkládáme. Neposlouchají. Nechtějí slyšet. Jsme pro ně jen otravná rodina nějakého vězně,“ popisuje Šimon.
Ani po tomto verdiktu se však nevzdal. Ohlásil, že případ bude hnát k dalším instancím včetně Nejvyššího soudu, a pokud bude třeba, i k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku. „Jestli mám umřít dřív, než se dozvím pravdu, tak ať. Ale vzdát se? To po mně nechtějte.“
„V této zemi se to může stát komukoliv.“
V rozhovoru na XTV zazněla i silná slova o systému. Ne o jednotlivých policistech nebo soudcích, ale o justiční mašinerii, která podle Šimona neumí přiznat chybu. „Když tam padne špatný rozsudek, tak je jednodušší to zamést než to otevřít,“ míní.
A právě to je podle něj nejděsivější. „Nejde jen o nás. Tohle se může stát komukoliv. Když jednou spadnete do systému, těžko se dostáváte ven. Nevinný? To nikoho nezajímá. Když nemáte jméno, peníze, vliv, tak jste jen číslo ve spise.“
Na závěr rozhovoru zazněla věta, která zůstala viset ve vzduchu: „Nevychoval jsem vraha. Ale dnes žiju, jako bych ho vychoval. A s tím se prostě nedá smířit.“
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Procházka