Od té doby, co Nigel Farage ohlásil svou rezignaci, se v britských médiích začalo spekulovat o jeho možném budoucím působení. Sám Farage v pondělí prohlásil, že již dosáhl všech svých politických cílů a nyní chce dostat zpět svůj život.

Od té doby dvaapadesátiletý čerstvě bývalý politik informoval, že hodlá vést svůj vlastní rozhlasový pořad na stanici LBC. Později dokonce přiznal, že by se nebránil ani účinkování v televizní Reality show Big Brother pro celebrity. Museli by v ní ovšem prý vystupovat i někteří evropští politici, dodal Farage.

Farage přiznal, že se mu ta myšlenka velmi zamlouvá. „To by bylo skutečně velmi lákavé. Velice rád bych psychicky trýznil některé šéfy Evropské unie. Za to, co udělali, by si to zasloužili,“ řekl Farage při rozhovoru pro Daily Star.

Z Faragových veřejných vyjádření je skutečně patrné, že je se svou současnou životní situací velice spokojený. Dosáhl přesně toho, co chtěl, a nyní si jen může vybírat z nabídek, které se na něho budou v nadcházejících dnech a týdnech zřejmě jen hrnout. Nedávno například prohlásil, že je ochoten pomoci ostatním protievropsky orientovaným stranám dosáhnout svého cíle, ať už je to ve Francii, Holandsku či kdekoli jinde.

V o poznání méně záviděníhodné pozici se momentálně nachází bývalý londýnský starosta Boris Johnson, kterého mimo jiné lidé kritizují za jeho pracovní morálku. Údajně se prý během víkendu po referendu raději zabýval hraním kriketu, než aby se věnoval práci na svém proslovu, kterým měl zahájit svou kandidaturu.

Johnsonovu pracovní morálku dobře zná novinář Harry Mount, který byl Johnsonovým spolupracovníkem za časů jeho působení v Telegraphu. „Po dobu pěti let byly mé středeční večery konstantně ničeny Borisovým nerespektováním termínů uzávěrek,“ podotkl.

„Svůj článek měl odesílat vždy do 7 hodin. Pamatuji se, že jsem mu vždy volal v 7:01 a sdělil mu, že mi jeho článek pořád ještě nepřišel: ‚Probůh, omlouvám se. Proklatý internet. Jsem si jistý, že se článek zasekl někde na cestě v drátech,‘ říkával vždy Boris.“

Přitom mi bylo jasné, že svůj článek ještě ani nedokončil. Slyšel jsem, jak buší do klávesnice jednou rukou a tou druhou drží u ucha telefon. Trval ovšem na tom, že článek již odeslal.

Je dobré si umět užívat

Toto ovšem nepramenilo z toho, že by byl Boris líný. Naopak, vstává každý den před šestou ráno a ještě před tím, než se vůbec dostal k mému článku, již pravděpodobně napsal několik dalších a poskytl několik rozhovorů,“ vzpomíná novinář.

Přesto byl minulý týden pranýřován za svou lenost. „Kvůli čemu? Kvůli tomu, že místo 1500 slov napsal jen 500 a raději si užil partii kriketu? Domnívám se, že je Boris jen obětí dnešní ‚stachanovské doby‘,“ napsal Mount.

Tato doba je dle autora článku charakteristická tím, že více než na kvalitě práce závisí na její kvantitě. „Nezáleží na tom, jak kvalitní práci odvádíte. Jde jen o to, kolik času strávíte u pracovního stolu,“ míní.

„Samozřejmě, že lenost sama o sobě není nic dobrého. Pokud to znamená nedělat vůbec nic, zamačkávat několikrát za sebou ranní budík a utápět se v sebelítosti, pak mluvíme o čistě negativním jevu. Ovšem náhlý přísun vzrušení mezi pracovními úkoly není jen příjemný, je to dokonce i velmi užitečné. Revitalizující koupel endorfinů nás dokáže v pozitivním smyslu připravit na další činnost. Když je mozek v uvolněném stavu, je schopen fungovat nejlépe,“ věří autor.

Neodsuzuje ani to, když si čas od času někdo zpestří den skleničkou alkoholu. „Pokud jde o alkohol…ať už si myslíte o Nigelu Faragovi cokoli, byl do své rezignace nejúspěšnějším politikem naší doby. Také si dokázal nejvíce užívat! Farage je jedním z těch lidí, kteří dokážou skvěle kombinovat práci se zábavou. V jednom z rozhovorů pro BBC se přiznal, že jeho předrozhovorový limit je 5 piv,“ připomněl Mount.

„Co byste preferovali vy? Momenty intenzivní, soustředěné práce kombinované s užitečnou zábavou? Nebo dny strávené nekonečnou prací s domněním, že děláte něco užitečného, když ve skutečnosti nic vlastně ani nevytváříte?“ zastává se Johnsona autor článku.