„Došlo k té pozoruhodné události, bývalý hledaný terorista a dlouho nenáviděný muž, který má původ v Tálibánu, v tálibánském prostředí, a byl hledán všemi možnými zpravodajskými službami celého takzvaného demokratického světa, se stal ministrem vnitra v Afghánistánu,“ komentuje Zbořil události.

„To, že to vzbuzuje pozornost, je trošku pokrytecké. Protože jindy by taková událost pozornost nevzbudila. Ale dnes už je Tálibán vnímán jen malou částí světa jako teroristická organizace, ale druhou, velkou částí, jako budoucí politický, nebo dokonce ekonomický partner,“ pokračuje.

Původní zdroj ZDE

„Obavy, myslím ‚svobodného světa‘, nebo jak se ještě před několika lety odvážně říkalo mezinárodnímu společenství, jsou nejenom pokrytecké, ale jsou také pomíjivé,“ uvažuje Zbořil. „Dneska už víme, že nejenom Čína a Rusko chce jednat s Tálibánem, ale také Angela Merkelová řekla, že sice Tálibán německá vláda neuznává a Evropa by ho neměla uznat, ale že se s ním musí jednat. No tak poslyšte, co to je? Je to sice de iure odmítnutí spolupráce, ale ve skutečnosti, a tedy de facto, návrh na spolupráci,“ glosuje postoj Evropy.

Kde žil svoje poslední léta takzvaný terorista, ví bůh odkud přicházející, a kde trávil svoje poslední dny před obsazením Kábulu a svržením takzvaně legitimní afghánské vlády, se moc neví. „Kde žil svoje poslední léta, je jistě pozoruhodné. V některých zahraničních televizích to vypadalo, že umí dobře anglicky. Že umí dokonce o jeden jazyk víc než americký prezident. Takže se vlastně nám vrací otázka minulých dnů, kdo jsou ti naši tlumočníci, kdo jsou tlumočníci tlumočníků americké vlády, které bylo třeba urychleně někam odvézt.

A co vlastně tlumočí a budou v příštích letech tlumočit, když jsou umístěni, zatím, na několika vojenských základnách, spíše než v civilním prostředí? Nebo budou dokonce snad nespolupracovat? Když někdo stráví pár let v kubánsko-americkém Guantánamu, tak je ochoten své politické názory měnit velice rychle, možná ještě rychleji než některé své bývalé spojence,“ shrnuje politolog.

Podíval se i do evropských dějin, zda k takovým náhlým změnám nedocházelo v nedávné nebo dávné minulosti. „Už u Karla Havlíčka Borovského je přece napsáno: ‚Je to bída na tom světě, každou chvíli jinak, jednou tě mají za svatého, podruhé jsi sviňák,‘ “ uzavírá Zdeněk Zbořil.