Procházková popisuje, v jaké situaci se ocitli uprchlíci z Edirne. Ti uvěřili turecké policii a domnívali se, že je čeká otevřená řecká náruč. Jak však popisuje Procházková, vrátili se bez peněz, bez pasu, někteří i nazí a zbaveni posledních zbytků lidské důstojnosti. 

Vyzpovídala například Afghánce Nomada Nooriho, který si postěžoval, že toto od Turků nečekal. Podle něj jsou hodní lidé, ale... Spolu s dalšími stovkami lidí je nyní naprosto bez prostředků na autobusovém nádraží v tureckém Edirne. Nemá již ani mobilní telefon. Afghánec není jediný, koho tato situace potkala. 

Uvěřili totiž výnosu prezidenta Erdogana, že země nemůže už čelit další migrační vlně a že cesta na západ je volná, že jim nebude bránit. Erdogan také uvedl, že 18 tisícům migrantů se hranici do Řecka překonat povedlo. A to byla právě naděje pro uprchlíky, kteří se vydali na cestu. 

„Začalo se říkat, že hranice s Řeckem je konečně volná, že je všechno otevřené. Že se evropští politici dohodli s Erdoganem a že kdo přijde včas na hranice, toho přijmou a pošlou do nějaké vybrané země, kde je ještě volno. Strašně rychle jsme si vzali, co jsme měli, a vyrazili autobusem z Istanbulu do Edirne,“ popisuje jeden z migrantů v reportáži Procházkové. 

Ti pak za draho využívali dopravců, za draho si koupili nevýhodný tarif u mobilních operátorů. „Když jsme si cokoliv kupovali v tureckém obchodě, říkali nám – ano, ano, to ví přece každý, přes hranici normálně můžete. A na nejlepší místo vás doveze támhleten taxikář… Přitom už věděli, že nás tam zmlátí a okradou,“ dodal Afghánec. 

Když však přebrodili řeku, vrhli se na ně ozbrojení řečtí policisté. „Nám vzali všechno – peníze, telefony, dokumenty o tom, že jsme uprchlíci, zavazadla. Tady děda před nimi klečel, aby nám nebrali tašku s pamperskami, aspoň ty plenky, aby nám nechali. Ale nic nepomohlo. Vzali i výživu pro kojence,“ uzavřel Afghánec. Uprchlíky Řekové zahnali. 

Nyní se mnozí chtějí vrátit do Istanbulu, ale jsou bez prostředků.