Petr Pavlensky možná není tak známý jako jeho rámcově názorově spříznění Pussy Riot, je však také důležitou ikonou protirežimního protestu v Rusku. Poslední svoji protestní performanci předvedl nedávno, když zapálil dveře budovy ruské tajné policie, známé jako Lubjanka. Z jeho pohledu jde o protestní umění.

A právě tento poslední kus pojmenoval „Hrozba. Hořící dveře Lubjanky“. Své vystoupení doprovodil videem, kde vysvětlil své počínání. „Dveře Lubjanky v plamenech jsou rukavicí, jež společnost hází do tváře teroristické hrozby. Státní tajná služba používá metody neustálého teroru, aby si udržela moc nad 146 miliony lidí. Strach dělá z individuí lepkavou masu nepropojených těl. Hrozba nevyhnutelného násilí pronásleduje každého, kdo žije v dosahu vnějšího dohledu, odposlouchávání a uvnitř hranic. Vojenské soudy anihilují jakékoliv projevy svobodné vůle.“

Pavlensky jednoduše zapálil dveře státní tajné služby ve svém boji proti terorismu a protiteroristickým zákonům, které podle něj představují to nejhorší zlo v ruské společnosti.

Takových kontroverzních uměleckých vystoupení má za sebou Pavlensky však více. Vždy šlo o protest vůči prezidentu Putinovi a zatím vždy Pavlensky použil sám sebe jako uměleckou instalaci. V červenci 2012 si sešil ústa, a donutil tak policii, aby jej odvezla do nemocnice a nechala mu vyndat stehy.

Celý text zde

O deset měsíců později se nahý obalil ostnatým drátem a čekal na schodech petrohradského zákonodárného sboru, odkud jej policie nejdříve vystříhala nůžkami a následně opět předala záchrance.

Na další vystoupení přišel čas v listopadu 2013, kdy si Pavlensky nahý přibil šourek ke kočičím hlavám na Rudém náměstí. Šlo opět o situaci, ze které jej musela vyprostit policie.

Přestože byl obviněn z vandalismu za to, že na počest ukrajinské revoluce zapálil pneumatiku, uvězněn nebyl. Zatím se vězení velmi úspěšně vyhýbal, zřejmě z důvodu mezinárodního zájmu, jež vyvolaly události kolem skupiny Pussy Riot.

U výslechu ale byl mnohokrát a i ty bral jako svoje umělecká vystoupení, kdy detektivům pokládal otázky on sám a následně zveřejňoval přepisy rozhovorů.

Po zapálení dveří Lubjanky byl opět obviněn z vandalismu, ke kterému jej údajně motivovala „ideologická nenávist“. U soudu pak následně požadoval přehodnocení svého obvinění a dožadoval se, aby byl obviněn z terorismu, nikoliv z vandalismu. Tento svůj požadavek obhajoval tím, že ukrajinský režisér Oleg Sentsov, který zapálil několik kanceláří prokremelských organizací na Krymu, byl odsouzen ke dvaceti letům odnětí svobody za terorismus. Pavlensky se tak dožadoval toho, aby soud postupoval podle stejné logiky jako v případě Sentsova.

„Pavlensky je svým způsobem absurdním pokračovatelem sovětských disidentů, jež chtěli, aby jejich stát fungoval podle vlastní ústavy, která na papíře garantuje právo na svobodu slova a shromažďování se,“ míní The New Yorker. Pavlensky se ve svých protestech dožaduje, aby stát sledoval danou logiku jednání, podle které by měl skončit za mřížemi. A tentokrát se mu to povedlo. Byl odsouzen k měsíčnímu vězení.