Nejistota a obavy teď panují v mnoha sborovnách zejména českých základních škol. A nejen tam. Plnou hlavu starostí s tím, jak budou fungovat školská zařízení v příštím roce, mají nyní i na magistrátech, či na městských a obecních úřadech. Vláda s Ministerstvem školství (MŠMT) totiž hledají už delší dobu velké finanční úspory v dosavadním systému vzdělávání. Podle informací, které vedení MŠMT občas zveřejnilo v některých médiích i na svém portálu, panuje v Praze představa, že do školství se dostalo v posledních letech až příliš mnoho lidí, kteří významně ukrajují ze státního rozpočtu.

Má se především jednat o nepedagogické zaměstnance, tedy o údržbáře, kuchařky, ale i o psychology a asistenty pedagogů. Nicméně ušetřeni nemají být ani samotní učitelé, kterým by ministerští úředníci rádi navýšili úvazky, a jejich počty pak zredukovali. V prvotních úvahách vládních politiků i Ministerstva školství se proto spekulovalo, že by mělo z této oblasti odejít 34 tisíc zaměstnanců, po protestech pedagogů a především odborářů se později tento počet snížil na polovinu, tedy na 17 tisíc. V posledních dnech hovořil ministr financí Z. Stanjura v pořadu Otázky Václava Moravce o postupném zrušení 9 tisíc pracovních míst ve školství a jeho vládní kolega – ministr školství Mikuláš Bek uvádí nyní číslo o jeden tisíc nižší. 

Samotným pedagogům se ale i tyto počty samozřejmě nelíbí a argumentují především tím, že větší počet zaměstnanců si vyžádala před několika lety především tzv. inkluze, tedy zařazení postižených a mentálně slabších žáků do vyučování v běžných základních školách, kdy se pak musela ve třídách zřizovat místa asistentů pedagogů i jiných profesí.  

„Nemáme ještě okolo personálních změn v příštích roce žádné konkrétní informace, a kdybychom měli reagovat na všechny ty prvotní zprávy z médií, i když se k nim třeba vyjadřovalo vedení Ministerstva školství, tak bychom asi nemohli normálně fungovat. Už jsme například slyšeli i o tom, že se bude znovu zavádět povinná školní docházka na osm let. Nicméně, pokud by mělo opravdu dojít k úbytku pedagogických či nepedagogických zaměstnanců, tak si to nedovedu vůbec představit. My provozujeme dvě velká školní zařízení, včetně družin, a nevím, jak bychom potom zajišťovali běžný chod našich škol. Nemohu také například postrádat o jednoho matikáře či češtináře méně. Kdo by pak tyto předměty vyučoval? Nevidím ani cestu v navyšování úvazků, přece nechceme, aby se nám učitelé pomalu hroutili. A že je ve školství v současné době více lidí než dříve a je proto potřeba více financí? Ano, to je pravda, protože si to vyžádalo řešení inkluze a ve školách tak začalo pracovat daleko více asistentů či psychologů. Ale při zavádění tohoto nového systému nás všichni tehdy ujišťovali, a to i z ministerstva, že je to tak v naprostém pořádku,“ konstatoval například Ladislav Grof, ředitel Základní a Mateřské školy Dlouhá v Novém Jičíně.     

Školské odbory: Míní vláda zcela rozbít školskou soustavu?

Ještě tvrději proti úsporným krokům vlády v oblasti školství vystupují školské odbory, jejichž zástupci mimo jiné i uvádějí, že slibované navýšení mezd učitelům na 130 procent průměrné mzdy je jen další nesplněným slibem pětikoaliční vlády, stejně tak jako jiné slibované benefity pedagogům, jež některé pravicové strany slibovaly před posledními parlamentními volbami. Většina školských odborářských organizací je tak už delší dobu ve stávkové pohotovosti a chtějí se také zapojit do celostátního protestu odborářů dne 27. listopadu proti vládním úsporám.

„Současný vládní návrh na systémové změny a úspory ve školství mi připadá jako pokus o rozbití dosavadní školské soustavy. Je to dehonestace celého systému školství, která na mne dělá dojem, jako by to navrhovali lidé, kteří nikdy v životě nevyučovali. Podle nich je teď na školách mnoho zaměstnanců, jenže systém inkluze (zařazení postižených a mentálně slabších dětí do běžné výuky) vymysleli právě na Ministerstvu školství za paní Valachové. Právě její zavedení do praxe nestálo původní plánovanou miliardu, ale desetkrát tolik. Uráží mne také, jak najednou se dělí někteří zaměstnanci školy na učitele a ostatní pedagogy, s tím, jako by ta druhá kategorie vysokoškolsky vzdělaných lidí byla méněcenná a víceméně zbytečná. Přitom například učitelky z družin se také s dětmi učí a pomáhají jim s úkoly,“ uvedla bývalá učitelka se 24letou praxí a nynější předsedkyně Českomoravského odborového svazu pracovníků ve školství v Moravskoslezském kraji, Dagmar Bobková Regelová, a ještě k tomu doplnila: