Vláda v Berlíně se už nějaký čas snaží vymyslet, jak ochránit svou průmyslovou základnu, která se v posledních měsících zužuje. I kvůli vysokým cenám energií řada firem přesouvá svou výrobu raději do Asie. „Právě loni oznámil chemický gigant BASF, že kvůli nákladům na energii bude investovat do nového závodu v hodnotě 10 miliard liber raději v Číně než v Evropě,“ upozornil The Spectator.

Jednou z možností je vyčerpat fond ve výši 200 miliard liber určený na ekologickou transformaci a na podporu domácností, na které ekologická proměna ekonomiky dopadne nejvíc. Podle The Specator se část peněz obětuje na dotování levnější energie.

„Netřeba dodávat, že část dotací zmizí v kapsách majitelů uhelných elektráren – vzhledem k tomu, že některé z nich musely být znovu spuštěny, aby se vyrovnaly s úbytkem ruského plynu,“ upozornil The Spectator. „Německo se zároveň brání návrhům EU na nové požadavky na podávání zpráv o klimatu a dalších otázkách životního prostředí. Chce změnit pravidla tak, aby se týkala pouze podniků, které zaměstnávají více než 500 osob, a nikoli 250 osob. Německému automobilovému průmyslu se již podařilo zmírnit zákaz EU týkající se benzinových a naftových automobilů od roku 2035 – spalovací motory budou nadále povoleny, pokud budou schopny pohonu na syntetická ‚elektronická paliva‘ vyráběná z vodíku a oxidu uhličitého. Vzhledem k tomu, že syntetická paliva lze vyrábět podle libovolného receptu, znamená to, že automobilový průmysl bude moci pokračovat ve výrobě spalovacích motorů v podstatě stejně jako nyní,“ zaznělo také v týdeníku.

The Spectator upozornil, že Německo v energetické oblasti dlouhodobě sázelo na levný ruský plyn s tím, že se v průběhu času otevřou nové cesty pro zelená řešení.

Místo toho se však v průběhu času ukázalo, že slunce a vítr nedokážou ukojit energetické potřeby německého průmyslu.

Ekonom Lukáš Kovanda na twitteru naznačuje, že to vidí podobně. Německo podle jeho názoru nezvládá ekonomickou transformaci, kterou si samo naordinovalo.

„Německo je stále nervóznější ze své historické energetické přeměny, takzvané Energiewende. Ta už má hmatatelné výsledky, jež zejména pro německý průmysl nejsou vůbec příznivé. Například za poslední dva roky i taková Francie přilákala o 50 procent přímých zahraničních investic více než Německo. Takřka třetina podniků německého zpracovatelského průmyslu vážně zvažuje či již uskutečňuje odchod ze země. Německu tak hrozí deindustrializace jako nikdy v dějinách. Jedním z míst, kam se německé podniky mohou uchýlit, je ‚odvěký rival‘ Francie. Tomu se nyní Berlín snaží zabránit,“ napsal Kovanda.

Berlínu podle Kovandy dělají starosti i francouzské plány na obnovu svých jaderných bloků postavených v 80. a 90. letech minulého století. Desítky reaktorů jsou majetkem státní EdF.