„Bude to hluboká debata,“ začala Pazderková. A jako první se obou zeptala na to, co pro ně znamená odkaz 17. listopadu.

„Poučena z prezidentské debaty a poučena z twitterové úderky říkám, že tohle není ironie a nedělám si legraci. Pro mě tady ten svátek znamená strašně moc. Jezdíme do Prahy a užíváme si tu sváteční atmosféru. Jsem velmi ráda, že se podařilo přetlačit tu situaci, kdy ti, kteří zažili ten 17. listopad a vlastně dělali tu revoluci, tak měli pocit, že na ten svátek mají monopol. A že někdo, kdo to nezažil, tak na to nemůže mít názor. Jsem ráda, že se to trošku posunulo. Že mladá generace je na palubě a říká svůj názoru, uvědomují si, že to je důležitý svátek. A že ti starší pochopili, že ten, kdo to třeba nezažil, tak je důležité, aby ten odkaz pochopil, aby pochopil, že demokracie není něco, co máme navždy. Že jsme si to jednou vybojovali a teď už to máme. Demokracie je strašně křehká a musíme si uvědomovat, že velmi často stojíme na hraně. Jsou státy, kde demokracie skomírá, a měli bychom se starat o to, aby demokracie vzkvétala. Protože i když je ta blbá nálada, jak říkal Václav Havel, tak si žijeme dobře,“ sdělila Nerudová s odkazem na to, co vše se děje kolem nás. 

Rakušan následně dodal, že vzhledem k tomu, že jsou s Nerudovou vrstevníci, prožívají 17. listopad podobně.

„Mně bylo jedenáct. Starší generace má zážitek autentičtější, má ho hlubší a má ho promyšlenější. Já ho mám mnohem víc emocionální. V tom, když jsem viděl moji babičku brečet, která po 20 letech viděla na obrazovce Dubčeka. Když si pamatuji, že táta trochu ovíněn vykřikoval neslušné věci z šestého patra paneláku ven: A už jdou opravdu do prdele. Tak to jsou vzpomínky, kdy jsem viděl tu všeobjímající radost. Brácha byl ve čtvrťáku na gymplu, takže ten to prožíval v nějakém gympláckém stávkovém výboru. Pamatuji si tu atmosféru, ta byla jedinečná, a i do té dětské duše se zapsala,“ řekl Rakušan.