Niall Ferguson je britský historik skotského původu. Je profesorem na Harvardově univerzitě a pracuje rovněž jako výzkumný pracovník na univerzitě v Oxfordu a na Hooverově institutu Stanfordovy univerzity. Specializuje se na oblast ekonomické historie (zejména dějiny inflace, akciových trhů či rodu Rothschildů) a mezinárodních vztahů.

„Poprvé jsem poukázal na to, že jsme ve druhé studené válce v roce 2018. V článcích pro The New York Times a National Review jsem se pokusil ukázat, jak Čínská lidová republika nyní okupuje prostor uvolněný Sovětským svazem, když se zhroutil v r. 1991,“ napsal profesor Ferguson pro server The Free Press a pokračoval.

Podle profesora nejde o to, že je Čína ideologickým rivalem. Ale rivalem technologickým a vojenským. „Tento názor je nyní méně kontroverzní než tehdy. Čína zjevně není jen ideologickým rivalem, pevně oddaným marxismu-leninismu a vládě jedné strany. Je to také technologický konkurent – ??jediný, kterému USA čelí v oblastech, jako je umělá inteligence a kvantové výpočty. Je to vojenský rival s námořnictvem, které je již větší než naše, a jaderným arzenálem, který ho rychle dohání. A je to geopolitický rival, který se prosazuje nejen v Indo-Pacifiku, ale také prostřednictvím zástupců ve východní Evropě a jinde,“ vypočítával Ferguson čínskou hrozbu pro USA.

USA jako Sovětský svaz

A přišel s myšlenkou, která jej v náhlém prozření osvítila. Nenachází se nyní USA v roli Sovětského svazu? „Ale teprve nedávno mě napadlo, že v této nové studené válce bychom my – a ne Číňané – mohli být Sověti,“ napsal profesor. „Je to trochu jako ten okamžik, kdy si britští komici David Mitchell a Robert Webb v roli důstojníků Waffen-SS ke konci druhé světové války kladou nesmrtelnou otázku: ,Jsme my ti padouši?‘,“ poznamenal Ferguson.

Ukázall, jak dva fiktivní američtí námořníci stojí na potápějící lodi a začínají se ptát stejně. „Představuji si, že se dva američtí námořníci jednoho dne sami sebe ptají – možná, když se jejich letadlová loď potápí pod nohama někde poblíž Tchajwanského průlivu: Jsme Sověti?“ pozastavil se profesor.

Zmínil, že už tuší námitku, že sovětské řízení ekonomiky je velmi odlišné od svobodného trhu, na který jsou Američané hrdí. „Sovětský systém plýtval zdroji a nabízel jen garantovaný nedostatek spotřebního zboží. Sovětský zdravotní systém byl ochromen zchátralými nemocnicemi a chronickým nedostatkem vybavení. Vládla bída, hlad a dětská práce,“ vypočítával profesor realitu každodennosti Sovětského svazu. A doplnil i údaje z USA. „V dnešní Americe takové podmínky existují pouze v dolním kvintilu ekonomické distribuce – i když rozsah, v jakém existují, je skutečně otřesný,“ zmínil.

Ukázal na kojeneckou úmrtnost v Sovětském svazu dříve a v USA nyní. „Kojenecká úmrtnost na konci Sovětského svazu byla kolem 25 na 1 000. Číslo pro USA v roce 2021 bylo 5,4, ale pro svobodné matky v deltě Mississippi nebo Appalachia je to 13 na 1 000,“ zdvihl varovně prst.

Ekonomika a úpadek

Profesor Ferguson se pozastavil i nad tím, že vidí náznaky řízené ekonomiky v USA dneška. „Chronické ,měkké rozpočtové omezení‘ ve veřejném sektoru, které bylo klíčovou slabinou sovětského systému? Verzi toho vidím v předpovědi amerického rozpočtového úřadu Kongresu, že v dohledné době překročí 5 procent HDP a do roku 2054 neúprosně stoupne na 8,5 procenta. Začlenění centrální vlády do procesu rozhodování o investicích ? Vidím to také, navzdory humbuku kolem ,průmyslové politiky‘ Bidenovy administrativy,“ napsal.

Popsal i nenaplněné sliby o růstu ekonomiky. Poslední sliby o růstu se pak navázaly na technologický vývoj umělé inteligence, který by měl USA donést další prosperitu. Ale Ferguson ji nevidí. Ani nepředpokládá. „Ekonomové nám neustále slibují zázrak produktivity od informačních technologií, naposledy od AI. Ale roční průměrná míra růstu produktivity v americkém nezemědělském podnikatelském sektoru se od roku 2007 zastavila na pouhých 1,5 procenta, což je jen nepatrně lepší než v tristních letech 1973–1980,“ ukazuje profesor tristní stav americké prosperity.

Připomněl, že podobně nafouknutá bublina panovala i kolem ekonomiky sovětského svazu 70. a 80. let. „Americké ekonomice by dnes mohl zbytek světa závidět, ale vzpomeňte si, jak američtí odborníci přeceňovali sovětskou ekonomiku v 70. a 80. letech,“ poznamenal Ferguson.

Armádní defilé

A zaměřil se na armádu Sovětského svazu a USA dnes. Znamená největší armáda světa také nejmocnější armádu? Ferguson o tom má pochybnosti. „Máme armádu, která je zároveň drahá a neúměrně velká k úkolům, kterým čelí, jak objasňuje nově zveřejněná zpráva senátora Rogera Wickera. Když jsem četl Wickerovu zprávu – a doporučuji vám, abyste udělali totéž –, myslel jsem na to, co řekli po sobě jdoucí sovětští vůdci, až do hořkého konce: že Rudá armáda byla největší, a proto nejsmrtelnější armádou na světě,“ zmínil Ferguson a ukázal na Afghánistán, prubířský kámen velmocí.

„Na papíře to tak bylo. Ukázalo se však, že z papíru byl vyroben sovětský medvěd. Nemohlo ani vyhrát válku v Afghánistánu, navzdory deseti letům smrti a ničení. (Proč to zní povědomě?),“ připomněl Ferguson 20 let válečného dobrodružství, které USA před třemi roky s ostudou ukončily.

Stačí „nejmocnější armáda“ USA na své úkoly, které si zadala? Podle profesora nikoliv. „Na papíře rozpočet na obranu USA skutečně převyšuje rozpočet všech ostatních členů NATO dohromady. Ale co nám ten rozpočet na obranu vlastně kupuje? Jak tvrdí Wicker, není to ani zdaleka dost na to, abychom se mohli potýkat s ,koalicí proti demokracii‘, kterou agresivně budují Čína, Rusko, Írán a Severní Korea,“ ukázal nahou realitu britský intelektuál.

Ve Wickerově zprávě se píše, že americká armáda „má nedostatek moderního vybavení, nedostatek financí na výcvik a údržbu a masivní nevyřízenou infrastrukturu... vybavena příliš špatně, aby splnila všechny úkoly, které jí byly přiděleny, s přiměřenou mírou rizika. Naši protivníci si to uvědomují a díky tomu jsou dobrodružnější a agresivnější.“ Profesor Ferguson k tomu doplňuje, že USA vydají více na splácení dluhu, než na financování armády. „Federální vláda letos téměř jistě vydá více na dluhovou službu než na obranu.“

A dodává, že výlohy na dluh porostou tak, až se bude snižovat financování obrany. „Rostoucí náklady na dluh stlačí výdaje na obranu ze 3 procenta HDP v letošním roce na předpokládaných 2,3 procenta za 30 let. Tento pokles nedává smysl v době, kdy hrozby, které představuje nová Osa vedená Číňany, zjevně rostou,“ udivuje se Ferguson.

Gerontokracie

Ferguson si všímá i další podobnosti USA se Sovětským svazem. Vlády nemocných starců. „Ještě nápadnější jsou pro mě politické, sociální a kulturní podobnosti, které zjišťuji mezi USA a SSSR. Gerontokratické vedení bylo jedním z charakteristických znaků pozdního sovětského vedení, zosobněného senilitou Leonida Brežněva, Jurije Andropova a Konstantina Černěnka,“ připomněl profesor.

Ale i v tom ukázal plusové body pro Sovětský svaz. Jejich starci umírali dříve. „Ale podle současných amerických měřítek nebyli pozdější sovětští vůdci starci. Brežněvovi bylo 75 let, když v roce 1982 zemřel, ale před sedmi lety utrpěl první větší mozkovou mrtvici. Andropovovi bylo pouhých 68 let, když nahradil Brežněva, ale jen pár měsíců po převzetí utrpěl totální selhání ledvin. Černěnkovi bylo 72 let, když se dostal k moci. Byl už beznadějným invalidou, trpěl rozedmou plic, srdečním selháním, bronchitidou, zánětem pohrudnice a zápalem plic,“ četl z lékařských karet sovětských vůdců Ferguson. A poukázal na prezidentské klání starců v USA.

„To, že jsou starší a zdravější, je odrazem kvality zdravotní péče, kterou dnes využívají jejich američtí protějšky. Přesto jsou Joe Biden (81) a Donald Trump (78) stěží muži v prvním návalu mládí a vitality, jak nedávno krkolomně objasnil The Wall Street Journal. První jmenovaný nedokáže rozlišit mezi svými dvěma hispánskými tajemníky kabinetu, Alejandrem Mayorkasem a Xavierem Becerrou. Ten druhý poplete Nikki Haleyovou a Nancy Pelosiovou,“ poznamenal profesor.

Všední realita

Ferguson poukázal i na všední realitu v Sovětském svazu a USA. V Sovětském svazu se během Gorbačovovy perestrojky rozvolnila tuhá cenzura, takže sovětský tisk publikoval i kritické dopisy. A právě na ně se Ferguson podíval a užasl, jak jsou s dnešní realitou USA podobné. „V dopise Komsomolské pravdě z roku 1990 například čtenář kritizoval ,příšerné a tragické...‘ ztráta morálky velkého počtu lidí žijících na hranicích SSSR. Mezi příznaky morální slabosti patřila apatie a pokrytectví, cynismus, servilita. Celá země, napsal, se dusila v ,miasmatu holých a neustálých veřejných lží a demagogie‘. V červenci 1988 mělo 44 procent lidí dotázaných deníkem Moskovské novosti pocit, že jejich společnost je ,nespravedlivá‘,“ cituje dobový tisk Ferguson.

Podobnou nedůvěru ve veřejné instituce a procesy vidí profesor i v USA. „Podívejte se na nejnovější Gallupovy průzkumy amerického mínění a člověk najde podobnou deziluzi. Podíl veřejnosti, která má důvěru v Nejvyšší soud, banky, veřejné školy, prezidentský úřad, velké technologické společnosti a organizovanou pracovní sílu, je někde mezi 25 procenty a 27 procenty. U novin, systému trestního soudnictví, televizních zpráv, velkých podniků a Kongresu je to méně než 20 procent. Pro Kongres je to 8 procent. Průměrná důvěra ve velké instituce je zhruba poloviční než v roce 1979,“ varuje profesor.

Smrt jako znak doby

Ferguson poukazuje i na upadající duševní zdraví obyvatel Spojených států. „Nyní je dobře známo, že mladší Američané trpí epidemií špatného duševního zdraví – kterou Jon Haidt a další obviňují z chytrých telefonů a sociálních sítí … nejnovější výzkum ukazuje, že Afroameričané dohnali své bílé současníky, když jde o úmrtí z předávkování. Jen v roce 2022 zemřelo na předávkování fentanylem více Američanů, než bylo zabito ve třech velkých válkách: ve Vietnamu, Iráku a Afghánistánu,“ poukazuje Ferguson na stav USA.

A ukazuje, že data o úmrtnosti Američanů jsou doslova šokující. „Abychom byli přesní, v letech 1990 až 2017 byly drogy a alkohol zodpovědné za více než 1,3 milionu úmrtí mezi populací v produktivním věku (ve věku 25 až 64 let). Sebevražda měla na svědomí 569 099 úmrtí – opět Američanů v produktivním věku – za stejné období. Metabolické a kardiovaskulární příčiny smrti, jako je hypertenze, diabetes 2. typu a ischemická choroba srdeční, také prudce vzrostly společně s obezitou,“ vypočítává a dodává, že v jiných vyspělých zemích takový nárůst rozhodně není.

A ptá se, kde taková čísla viděl. „Masová sebedestrukce Američanů zachycená ve frázi ,smrt ze zoufalství‘ mi léta zvoní v hlavě. Tento týden jsem si vzpomněl, kde jsem to už viděl: v pozdním sovětském a postsovětském Rusku,“ ukazuje na historickou paralelu. „Zatímco průměrná délka života mužů se na konci dvacátého století ve všech západních zemích zlepšila, v Sovětském svazu začala po roce 1965 klesat, v polovině 80. let se krátce shromáždila a na začátku 90. let spadla z útesu a po roce 1998 opět klesla. finanční krize. Například úmrtnost ruských mužů ve věku 35 až 44 let se mezi lety 1989 a 1994 více než zdvojnásobila,“ ukazuje Ferguson.