Řepka olejka? Třaskavé téma jenom v ČR. Program „Antibabiš“

Zemědělství není pro amatéry a už vůbec ne pro snílky politiky či pražskou a mediální kavárnu. Právě v těchto dnech dokvétá královská plodina českých, moravských a slezských polí – řepka olejka. Její výrazná žlutá barva dráždí a je jedinečnou příležitostí oživit program „Antibabiš“, neboť je to právě Agrofert, který v Lovosicích postavil strategickou investici PREOL a lisuje řepkový olej. Z něho se pak vyrábí kvalitní a cenově dnes bezkonkurenčně výhodný stolní olej, což je jaksi samozřejmé, ale bez potřeby zmínit jméno Babiše, což se v tomto případě nehodí.

Dovolte mně, vážení čtenáři Parlamentních listů, úvahu a možná trochu netradiční pohled na plodinu, která rok co rok když začíná kvést, slouží k primitivním útokům na základy zemědělské soustavy ČR. Já sám jsem se poprvé setkal s řepkou olejkou už v roce 1971, když jsem se seznamoval s katastrem jedné farmy tehdejšího Státního statku Křižanov, kde jsem začínal od píky svoji zemědělskou praxi. Někdo si to plete s praxí politickou, ale to musel být nějaký dvojník – já fakt okupační tanky v srpnu 1968 nevítal, cítil jsem se ponížen, stejně jako můj otec, který mně nic nevysvětloval. Nebyl jsem ani předsedou stranické organizace KSČ, natož zemědělským tajemníkem OV KSČ ve Žďáře nad Sázavou. To jenom poznámka k dezinformátorům, aby bylo jasno, než se pustím do třaskavého tématu řepky olejky. Třaskavého jenom u nás v České republice. Nikde jinde ve světě, nejen v Evropě, nevzbuzuje tato královna našich polí takové vášně, zlobu a nenávist k úspěšnému podnikateli, který řepku ve velkém kupuje, lisuje z ní řepkový olej, který se dál zpracovává. A s ním musí snášet lži a dezinformace samozřejmě i ti, kteří řepku pěstují.

Ceny pšenice likvidační pro všechny pěstitele!

No a zde je zřejmě kámen úrazu. Ona by totiž ta řepka šla vyvézt jako surovina a stolní olej z ní vyrobený s velkou slávou dovážet. Vždyť tak to děláme u velkého množství potravinářských výrobků. Jenom opakuji, že deficit agrárního zahraničního obchodu dosáhl za rok 2022 rekordu, minus 57,5 mld. Kč, když v letech 1990–1995 byl vyrovnaný! Vloni jsme dovezli potravinářské výrobky za 302 miliard korun a letos přidáváme dovoz z válečné Ukrajiny. Lze očekávat, že se ministrovi Nekulovi přece jenom podaří zemědělce sjednotit. Totiž k těm velkým a středním přidat menší, ideologicky nepostižené zemědělce. Na pátečním sněmu Agrární komory ČR udělal v tomto směru velký kus práce, když zopakoval svoje amatérské a bohužel čistě ideologické závěry, když obhajoval dovoz ukrajinské pšenice, který podle něj nemá na trh vliv. To v situaci, kdy tržní cena potravinářské pšenice jde pod 4 tisíce korun za tunu, například v Polsku je 3500 korun za tunu, což je pod výrobními náklady a při vysokých cenách energií, hnojiv, nafty… je likvidační pro všechny pěstitele.

Je neuvěřitelné, že KDU-ČSL, respektive její předseda Marian Jurečka, nedovede vybrat ze svých řad ministra zemědělství s elementárními znalostmi a charakterem, který by pracoval pro české zemědělce a potravináře a pro české občany a jejich zdraví a měl ke svému resortu vztah.

V Německu veřejnost zemědělce podporuje

Ale zpět k řepce, kterou naši zemědělci umějí pěstovat a mají špičkové výsledky. Velký rozmach nastal koncem devadesátých let, kdy bylo touto plodinou oseto v roce 1999 už 350 000 hektarů orné půdy. V minulém roce to bylo 352 000 ha.

Když to srovnáme se sousedním Německem, tak tam kvetoucí žluté pole řepky nikoho nevzrušují, naopak veřejnost zemědělce podporuje. Je to proto, že tam média a resortní špičky chovají k tamním zemědělcům respekt a úctu, kterou ve společnosti cílevědomě pěstuje vláda, ministr, politická reprezentace. Každý rok ministerstvo zemědělství vede vysvětlovací a propagační kampaň. A je to také proto, což pokládám za zcela zásadní důvod, že německá agrární soustava je vyvážená. Německá spolková vláda a německý spolkový ministr zemědělství dělají politiku soběstačnosti, jejímž výsledkem jsou mimo jiné vysoké stavy hospodářských zvířat. A ty je třeba nakrmit. Čím? U hovězího dobytka jsou vedle kukuřice základem krmné dávky víceleté pícniny jetel, vojtěška, jetelotráva, a tudíž německá krajina je zelená. U prasat a drůbeže jsou základem krmné směsi z obilí. Německá krajina je tedy, podobně jako naše, plná vlnících se polí obilí (ječmen, pšenice), které je surovinou pro výkrm monogastrů (prasata, drůbež), nikoliv na vývoz, jako je to u nás. My naopak jsme nuceni každý rok vyvézt zhruba tři miliony tun obilí. 

Nekula? Při jeho vystoupení větší polovina účastníků odešla

To jenom pro pochopení základních premis agrární soustavy, které ctili už naši předkové a o kterých nemá současný ministr zemědělství pan Nekula ani ponětí. Bude dobré mu to v některém z dalších odborných výstupů našeho Klubu 2019 rozvést, aby mu to jeho politický náměstek a poradci předložili a vysvětlili, když už nedovede vyslechnout zemědělce a diskutovat s nimi, nazývá je schizofreniky a odchází z jednání sněmu Agrární komory ČR. Ostatně, co mohl dělat, když větší polovina účastníků sněmu při jeho vystoupení se zvedla a odešla ze sálu – odhadem 200 z 300 přítomných! To se nikdy, ani ve vypjatých dobách transformace českého zemědělství nestalo. Těžko totiž vydržet sedět, když do mikrofonu mluví arogantní amatér, provokatér, který jako jediný v EU rozhodl a nadále obhajuje dovoz ukrajinské pšenice a docílil toho, že máme krátce před žněmi plné sklady, naši úrodu nebudeme mít kam dát. Tomu odpovídá právě zmíněná dnešní cena pšenice až 3500 za tunu, když výrobní náklady se pohybují podle oblastí a výnosů kolem 4 tisíc korun za tunu. A když vám takový jouda vykládá, že dovozů oné kdovíjaké pšenice je málo a že to nemá na naše zemědělce vliv a pak vás veřejně označí za schizofreniky, tak pak je situace jasná a resort směřuje k velkému konfliktu a rozvratu. Ve zmíněném Německu a Polsku, ale i v Maďarsku, na Slovensku, a zkrátka všude je to jinak. Hájí své zájmy a pracují pro své zemědělce. Jen u nás smečka štváčů Agrofertu a všech, na koho ukáže exministr Bendl a jeho kumpanie v čele s ministrem Nekulou, prý vytaženým z klobouku, jak sám o sobě prohlásil, se rozhodla, že řepka je špatná plodina a s pomocí médií takto vzdělávají lid.

Čím je řepka jedinečná? A zmínka o Biľakovi, Indrovi…

Ve světě je řepka vítanou plodinou, u nás musí její pěstitelé vzdorovat všeobecnému tlaku, aby z našich polí zmizela. Ideologie poráží odbornost, dnes už v tom pomáhá na Ministerstvu zemědělství, považte, politický náměstek, což silně připomíná dobu normalizace a její symboly, jako byli Vasil Biľak, Jan Fojtík, Alois Indra a další. K posouzení čtenářům Parlamentních listů (velká média o zemědělství nemají zájem) se pokusím uvést následující fakta zasazená do širších souvislostí a závěr nechť si udělá každý sám. Zde jsou:

– Řepka olejka je vyhledávanou komoditou, která je v posledních dvaceti letech cenově stabilní, a tím pro pěstitele zisková.

– Řepka olejka je plodina, která vrací do půdy velký objem organické hmoty, zlepšuje dlouhodobě její úrodnost, udržuje obsah humusu, ne že půdu vyčerpává.

– Řepka olejka je výbornou předplodinou v osevním postupu, ve kterém nahrazuje snižující se plochy jetelů a vojtěšek, které nejsou čím zkrmit, stavy hovězího dobytka jsou i bez budoucích emisních povolenek zdevastované.

– Řepka olejka nahrazuje snižující se plochy okopanin, technických plodin (například dnes už neexistující len), luskovin a dnes i zeleniny a ovocných sadů. Ty se vytrhaly, aby před několika dny Nekulův úřad oznámil, že budou dotovat sázení stromů.

– Řepka olejka je medonosnou plodinou, nenahraditelnou pro chovy včel.

– A nakonec – řepkový olej je vzhledem ke svým nutričním hodnotám a tepelné stabilitě v kuchyni nejlepší. Může nahradit živočišné tuky, které mají negativní vliv na zdraví a stravovací návyky hlavně u mladé generace. Zejména snižuje rizika cévních onemocnění.

Když to všechno zrekapituluji, tak řepka je pro zemědělce nenahraditelná, půdě a lidskému zdraví prospěšná.

Lepší, aby padl jeden slabý ministr místo stovek ohrožených zemědělských subjektů

Tato plodina je nenahraditelná, stejně jako její pěstitelé – čeští zemědělci a její spotřebitelé – čeští občané, kteří rok co rok jsou krmeni nesmyslnými útoky médií a dnes už i ministra zemědělství, který aktivně prosazuje ideologii proti staletým přírodním zákonům, nevěda, co činí.

Jednat s tímto člověkem, myslím tím skutečné odborníky se vztahem ke své profesi, nezatížené povinnou nenávistí à la Bendl, je zbytečné a je to dokonce ztráta času.

Bylo by dobře, kdyby místo stovek ohrožených zemědělských subjektů padl jeden slabý ministr, nemyslíte pane předsedo KDU-ČSL? Co by za to větší část zemědělců dala, možná by panu Nekulovi i připlatila na cestu.

Na závěr bych rád citoval slova významného agrárníka, šéfa podniku Úsovsko Jiřího Milka: Jde o českou půdu! Kdo na ní bude pěstovat? K čemu bude naše úrodná česká půda sloužit? Jde o české potraviny! Naší povinností je chránit a produkovat české potraviny pro budoucí generace, naše děti!

Jan Veleba
exprezident Agrární komory ČR a člen Klubu 2019