Povinné kvóty na přerozdělování uprchlíků se v tichosti vracejí v podobě Globálního kompaktu o uprchlících, který se bude už toto pondělí podepisovat v New Yorku. A právě jím začíná pravidelný přehled mediálních zajímavostí. „Aby nedošlo k záměně, vedle toho se diskutuje i o dokumentu s názvem Globální kompakt pro bezpečnou, řízenou a legální migraci, vůči němuž se negativně vymezily mnohé vlády – Spojených států, Maďarska, Itálie, Slovenska i ta naše. Jenomže jaksi za zády tohoto dokumentu klíčí problém v onom prvně zmiňovaném kompaktu o uprchlících. Jeho podstatou je obnovené rozhodování o tom, čemu se dříve říkalo uprchlické kvóty,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Poukazuje přitom, že tentokrát to nese eufemistický název „spravedlivější a předvídatelnější sdílení břemene a odpovědnosti“, což není nic jiného než další pokus o relokaci uprchlíků a žadatelů o azyl do třetích zemí, o novou podobu tzv. uprchlických kvót, tentokrát v „globálních“ rozměrech. „Zatímco tedy v případě kvót byla v roli hlavního sociálního inženýra Evropská unie, dnes už je to rovnou celá OSN. A navíc pěkně v tichosti, ‚daleko od hlučícího davu‘, za zády veřejnosti. Když na to upozornil minulé úterý poslanec SPD Jiří Kobza a navrhl Poslanecké sněmovně zařazení mimořádného bodu ‚Informace vlády České republiky o jejím postoji ke globálnímu paktu OSN o uprchlících‘, byl tento návrh především hlasy poslanců ANO, ČSSD, KSČM a Pirátů zamítnut,“ připomíná mediální analytik.

Migrant bude moci kdekoli vyžadovat veškerá práva místních

Tím ale Poslanecká sněmovna vystupuje sama proti svým vlastním dřívějším usnesením, mj. z 24. května či 19. září letošního roku. „V těch se Sněmovna zcela jasně odmítavě vymezila proti všem pokusům nadnárodních institucí vnucovat podle nadiktovaných regulí a mechanismů migranty do různých zemí, a také naprosto důsledně požadovala rozlišování mezi legální a nelegální migrací. Stávající pakt o uprchlících jde ale ještě dál než jen ke kvótám. Přímo zavádí návratovou politiku pouze na bázi dobrovolných repatriací, a to i pro země původu uprchlíků. Přeloženo do češtiny: podle tohoto dokumentu bude moci každý, kdo bude chtít, ze kteréhokoli kouta planety přijít do rozvinutých zemí euroatlantického prostoru a požadovat zde pro sebe všechna práva a nároky. A o svém setrvání či návratu se rozhodne opět zase jen on sám,“ vysvětluje Petr Žantovský.

Je zcela zřejmé, že to znamená především pohřbení „Schengenu“, tedy úmluvy o bezhraničním uspořádání vybraných evropských zemí. „Ten je ostatně mrtev fakticky již dávno, od chvíle, kdy Merkelová pozvala do Německa – a později do celé Evropské unie – migranty ze zemí třetího světa. O rizicích tohoto kroku bylo řečeno už vše, ostatně jeden z důsledků této politiky zažil francouzský Štrasburg v minulých dnech. A kdo by si chtěl v tomto smyslu doplnit informace a vědomosti, nechť si přečte vynikající knihu Podivná smrt Evropy od Douglase Murrayho, kterou v překladu Alexandra Tomského vydalo nedávno nakladatelství LEDA,“ podotýká mediální odborník.