Slevy byly někdy tak titěrné, že se zdají spíše malou provokací…

Cenový let se nekoná

Granátové jablko už nestojí 39,90, ale 38,80 korun. Kiwi červené nebo žluté je o 60 haléřů na kusu levnější. Exotická papája dokonce o tři koruny, na 96,90. Zákazník v tomto případě neví, zda se jedná o cenu za kilogram, nebo za kus. To druhé je správně…

Na bagetě „ušetříte“ 80 haléřů nebo také 1,50 Kč. Rohlíky jakbysmet. A vlastně takto je to i s celou nabídkou pečiva, ať již čerstvého, nebo předpečeného.

„Dělají si z nás srandu?“ táže se pro sebe žena středních let a její dotaz nemíří prý ani tak na obchodní řetězec, ale na vládu. „Pár halířů nás spasí? Léta šly ceny strmě nahoru, a to bylo mnohdy o násobky, anebo o desítky procent, a tady se vyzdvihuje každá koruna…“ „Šaškárna,“ procedí skrz zuby důchodce Jaroslav. „Kdo na to mít nebude, stejně to nekoupí. Tak co…“ Jsou ovšem i hlasy příznivé. „To jsem ráda, na velkém nákupu ušetřím desítky korun,“ mne si ruce postarší dáma a tlačí před sebou plný košík, jako by ani nebylo po Vánocích, ale před svátky.

Kdo čekal velké slevy u některého zboží, tak se zmýlil. Jsou sice zlevněny stovky, ba tisíce položek, ale jedná se o haléře, maximálně o pár korun. Vizuálně jste ale zaplaveni plakáty typu akce, snížení cen atd. „Propagace jak prase,“ konstatuje muž ve středních letech. „Mně je to jedno, co ušetřím na rohlíku? Pár halířů. To bych jich musela brát metráky,“ směje se žena v letech.

Člověk se prostě nezavděčí

„Nevděk světem vládne,“ procedí mezi zuby mladší brigádnice, která se služebními sluchátky, typický to stav v Lidlu, zaskladňuje zboží. „I kdyby jste se na hlavu postavili, tak lidi budou remcat a brblat. Nic jim není svaté. Já bych ty ceny nechala být. Jsou to jen náklady na letáky, cenovky, to panečku ekologie lítá,“ dodává štiplavě.

Levnější – o cirka korunu – jsou i balené sáčkové čaje. „Všude máte stejně baťovské ceny. Nic není za celou částku, všude hází devadesátníky a haléře, i když ty už přece v oběhu dávno nejsou,“ rozumuje asi tak padesátiletý muž. „Až bude euro, tak se bude počítat každý cent, ale tady je to oblbování lidí. Od 51 haléřů je to stejně zaokrouhleno nahoru, tak co.“ „Když je to o korunu, tak je to snížení o pár haléřů na sáček. To je škoda práce, tohle všechno cenit,“ myslí si o čajích další nakupující, paní Monika. „Je to jen past na lidi. Nic víc.“

Vše dovézt, a bude pokoj?

Vinu za zdražování mají podle teenagera jednoznačně výrobci. „Ať to zabalí a budeme chodit jen do mekáče a do KFC, tam je už jídlo hotový, a je to,“ rozumuje. „Tady je vidět, že největší hajzlíci jsou výrobci.“ „Je to tak,“ přidává se další mladý muž, tentokrát budoucí sociolog, vysokoškolák Kryštof. „Pan Prouza má pravdu. Za všechno mohou výrobci. Když se podívám na ředitele Madety, tak mi je na poblití, jak je pořád s něčím nespokojen. A Agrofert bych zestátnil a rozdal bych to malým výrobcům. Ty se dostanou jen do regionu, a ne do marketů, kam bych pustil všechny možné výrobce bez výjimky. Hlavně mi tady chybí ty originální americký, ty jsou úplně boží,“ pěje chválu na neidentifikovatelné potraviny. „S GMO to jsou jen kecy. Stejně se to musí dělat, jinak se tahleta planeta nenažere.“

„Prý už se budou dělat umělá masa. Ne ze zvířat, ale rovnou z kmenových buněk,“ otřásla se odporem jedna postarší paní. „Už se to prý bude zkoušet na krmivu pro psy a kočky. A pak přijdou na pořad dne lidi…“ „Já si to umělý maso klidně dám,“ kontruje student. „Aspoň pomůžu planetě. Budou se jíst hmyzí proteiny, a kdo si dá stehno z kuřete nebo dokonce prasečí bůček, nedostane za trest léky,“ vidí do budoucnosti mládenec.

… do červena…

Vraťme se však mezi regály. Tam se to opravdu červenou barvou jen hemží.  Akce v akci. Jak vyhlašuje Lidl, má dvojnásobné zlevnění. Tím chce mezi regály pustit i další nakupující, kteří se třeba kvůli vzdálenosti do tohoto marketu nedostanou. Tvorba cen a slevy jsou v gesci ČOI, případě Státní zemědělské a potravinářské inspekce. Potravinářská komora nebo Agrární komora do marketů své zvědy zatím, jak vidno, neposlaly.

Sekaná

Že zlevnění u sekané je mimo jiné i marketingový tah, o tom svědčí i menší plátky, které se dávají do housky, která je oproti minulým letům taky výrazně menší. „To se to snižuje, když tady mají vlastní výrobu,“ říká mnohoznačně muž a nese si několik balíčků sekané. „Amarouny,“ směje se. Prý ta sekaná je, jak reklama uvádí, plná masa a koření, ale jinak jako bledule. „Já mám radši u řezníka pořádně pečenou, s křupavou kůrčičkou,“ mlsně se olizuje pan Jaroslav. Podle něj je tahle globusícká sekačka bledulinka... a ta cena stejně nevydrží víc než pár týdnů.

A zisky budou!

Prý zcela jistě to všechno nevydrží v supermarketech. Zemědělci se smějí při pohledu na korunové posuny u másla nebo mléka. „Když to vykupují pod deset, tak je jim pak jedno, jestli cenu nasadí o pár korun níž. Stejně z toho mají pohádkové zisky,“ konstatuje znalý muž, který se prohlásil za prvovýrobce. „Tak to prodávejte ze dvora,“ plivne na něj (obrazně řečeno) mladá holčina. „Jo, budu chodit s nepasterizovaným mlékem v bandasce jako za tatíčka Masaryka,“ reaguje muž podrážděně. „A kdo to bude prodávat? To strčím před stáj ženskou s naběračkou, nebo si to s prominutím půjdete nadojit ze struku osobně?“ končí pohrdlivě.

Jak vidno, ceny budí vášně, ale spíše v jiném gardu, než se očekávalo. Potlesk se nekoná. Slevy jsou považovány jako něco navíc, co zase za čas nebude, protože přibydou jiné náklady. A budeme vzpomínat, jak se uličky červenaly megaakcemi…