Novinářka Maršálková, jež je mimo jiné také signatářkou Charty 2022, dlouhodobě kritizuje práci médií hlavního proudu. Úvodem hovořila o svých začátcích.

„Když si to vezmu vlastně od svého začátku novinařiny, tak já jsem zažila pracovat jako tisková mluvčí tehdy na Městském úřadě ve Frýdku-Místku, začala jsem spolupracovat s novináři a začalo mě to bavit. Řekla jsem si, že by bylo fajn, kdybych šla do televize a hlavně jsem vlastně začala vnímat to, že ten novinář v té době, a bavíme se o letech 1991–1994, může v té společnosti něco změnit. Takže jsem začala pracovat v ostravských regionálních televizích a s náměty jsem přispívala do publicistiky v Televizi Nova. Tam jsem vlastně v roce 1997 začala pracovat, pracovala jsem jako reportérka Občanského juda, pak jsem přešla dělat pořad Na vlastní oči a myslím si, že to byla taková pro mě největší pocta, protože já jsem natočila možná asi stovky reportáží. Dodnes mě ti lidé oslovují,“ řekla Maršálková, kterou podle jejích slov nikdy nelákalo zpravodajství, ale publicistika. „Pak jsem začala pracovat v pořadu Proti srsti v televizi Prima, poté jsem začala pracovat jako externistka v České televizi, točila jsem Černé ovce,“ dodala a hovořila o tom, jak pak také působila v televizi Barrandov. Potom už začala cítit, že je něco špatně. 

„Začaly se kontrolovat náměty. A tak jsem začala pracovat jako PR, začala jsem vyučovat na vysoké škole, bavilo mě učit lidi komunikovat. Zjistila jsem, že de facto politici sofistikovaně změnili to ubližování těm lidem. To znamená páchání těch nekalých praktik. A zjistila jsem, že nemůžeme jakoby ty politiky a ty policisty a ty soudce učit a mentorovat, ale potřebujeme lidi vzdělat. Aby se lidé uměli bránit,“ popsala.