Poslední týden byl bohatý na události, především v Evropě a blízko evropských hranic. Je zajímavé, že koronavirus se rozmnožil především ve třech světových lokalitách, a to ve východní Asii, Evropě a v prostoru severovýchodní Afriky a na Středním a Blízkém východě. Z toho vzniká iluze, že má sezónní charakter a v Evropě s příchodem teplého počasí pomine. Zde lze pouze připomenout, že v afroislámské oblasti je určitě tepleji než v Evropě, přičemž počet nakažených rychle roste od Íránu po Egypt. To, že koronavirus není detekován v zemích, jako jsou Afghánistán nebo Súdán, případně v Africe směrem k rovníku, je spíš dokladem úrovně tamního zdravotnictví, které nemá ani prostředky na testování nakažených, stejně jako Ukrajina plná demokracie. Zde si můžeme připomenout, že Afghánistán má hranici s Čínou. Zároveň však nelze přehlédnout, že mezi Afrikou a Čínou existuje velký transfer osob, protože čínští odborníci ve velkém a vojáci v menším počtu působí v mnoha zemích Afriky. A nic, žádný africký koronavirový poplach, přestože je v mnoha tamních oblastech kombinace vedra a vlhka, což tvoří ideální inkubátor pro šíření bakterií i virů. Nelze ani vyloučit, že obyvatelé Afriky, která je prolezlá všemožnými chorobami, mají vůči koronaviru určitý stupeň imunity.

Spojené státy prozatím těží z faktu, že jsou za mořem a byla včas přijata opatření pro omezení cestování ve směru do východní Asie. Totéž udělalo Rusko, kde navíc začala výroba obytných kontejnerů, kde mají být v případě masové epidemie izolováni nemocní a kontejnery umístěny na karanténní lodě. V Číně si už pravděpodobně část zasažených vypěstovala imunitu a rázná opatření vlády začínají údajně přinášet efekt. V Evropě se zasedá a žvaní a prodávají ve velkém roušky, o nichž si mnozí nemyslící myslí, že je budou chránit před virovou nákazou jako nějaké plynové masky. Nicméně koronavirus má jeden důležitý a pozitivní efekt.

Koronavirus proti afroislámské invazi

Právě koronaviru můžeme poděkovat za to, že Řecko se postavilo afroislámské invazi organizované z Turecka a Berlína. Ilegální migranti přicházejí z oblasti, která je silně zasažena koronavirem, takže mohou být jeho přenašeči. V řeckém právu existuje zákon, který umožňuje nasadit ozbrojené síly, a to i s použitím zbraní, k ochraně hranic při ohrožení státu. Takové ohrožení může být rovněž nebezpečná epidemie. Řecká policie dostala rozkaz, aby afroislámskou invazi z Turecka zastavila, a pomáhá jí armáda. Na ostrově Lesbos vypálili občané kanceláře OSN, zapálili auta tamních úředníků a zahnali je do moře, odkud prchali na člunech. Už toho mají dost. Policie zároveň udeřila na pracoviště německých neziskovkářů vyzdobených pirátskými dredami, kteří organizovali připlouvání ilegálních migrantů. Dredaři, kteří neuprchli na člunech a kladli odpor při zatýkání, dostali zasloužený nářez pendreky. Řecké vojenské letectvo pomohlo lokalizovat z letounů elektronického boje hovory převaděčů, kteří byli částečně pochytáni.

Současní ilegální migranti, kteří se snaží prorazit do Řecka, jsou všechno možné, jen ne váleční uprchlíci. Podle řeckého tisku 64 % z nich jsou Afghánci a 19 % Pákistánci. Turků je 5 % a Syřanů 4 %. V Pákistánu, Turecku válka není. V Afghánistánu již téměř dvacet let vítězí demokracie. Naše armáda tam končí, stejně jako britská. Spojené státy uzavřely mírovou dohodu s islámskými teroristy z Taálibánu a ti ji stejně nedodržují. Takzvaní Syřani nejsou nic jiného než islámští teroristé, které syrská armáda uzavřela v oblasti Idlíbu a pomalu je drtí. Prezident Asad nabídl všem možnost budovat novou mírovou zemi. Vrazi, násilníci a uřezávači hlav o něco takového nemají zájem, protože cílem jejich džihádu je aktuálně Evropa slibující kromě prostoru pro šíření islámu doživotní placenou bezpracnou dovolenou. Tuto zločineckou bandu nikdo nechce s výjimkou euromarxistů typu Merkelové, Petříčka, Rozumka a bohužel rovněž pana Schwarzenberga, který se patrně probudil po několikaletém spánku. Erdoganovi by teroristé z Idlíbu dělali v Turecku problémy. Dobře ví, jak se arabští Palestinci odvděčili jordánskému králi za azyl pokusem o ozbrojený puč a v Libanonu se vydatně podíleli na vypuknutí občanské války a islamizaci země. Nechtějí je ani islámští bratři z Íránu, Iráku nebo Saúdské Arábie, případně jiných zemí. Chtějí je pouze euromarxisté z německého Bruselu, řízení Sorosem a neméně euromarxistickými demokraty z USA.