Německo se chystá v únoru k volbám, což je v posledních letech vždy příležitost ke kampani proti dezinformacím a dezinformátorům, kteří podle opakovaných prohlášení německých i unijních představitelů chtějí narušovat a rozleptávat demokratický proces.

V rámci tohoto boje ale podle mnohých dochází k událostem, které lze považovat za ohrožení svobody slova, což je rovněž podstatná demokratická hodnota.

Již jsme psali o bavorském důchodci, u kterého nad ránem zaklepala policie kvůli internetovému sdílení ironického obrázku ministra hospodářství a lídra Zelených Roberta Habecka, nazvaného jako „Schwammkopf“ (hlupák). Státní zastupitelství vysvětlilo, že tímto zesměšněním byl ohrožen výkon funkce spolkového ministra.

Ohrožení svobody slova je však podle mnohých v Německu širší a systematičtější problém. Nyní na něj upozornil přímo německé sekce organizace nazvané Společenství evropských žurnalistů Ralf Schneider. Ve svém úvodníku k listopadovému Newsletteru varoval před třemi neblahými trendy, které se u sousedů odehrávají.

Tím prvním je zákon Scholzovy vlády, nazvaný jako Zákon na podporu demokracie. Byl přijat v loňském roce s cílem „chránit, dále utvářet a posilovat demokracii v Německu jako formu společnosti a základ pro soužití a pro současné i budoucí výzvy“. V zákoně se uvádí, že tento cíl je společným zájmem státu a občanské společnosti, které na jeho dosažení mají spolupracovat.

Společné úsilí má podle zákona „posílit demokracii, podporovat politické vzdělávání, předcházet všem formám extremismu a skupinové mizantropie a podporovat sociální diverzitu a participaci“ a úřady za tímto účelem mohou „podporovat“ aktivity nevládního sektoru. Součástí je i opatření „dlouhodobého financování“, aby tyto organizace mohly své aktivity nejen udržovat, ale i rozvíjet.

Podle Schneidera ale v režimu tohoto zákona byla vytvořena jednotná fronta progesivistických organizací, které jsou využívány jako nástroj proti politické opozici a čerpají na to milionové příspěvky.

Druhou změnou, která zásadně omezila svobodnou debatu, je rozšíření pravomocí Úřadu pro ochranu ústavy. Pod tímto názvem se skrývá tajná služba, jejíž pravomoce proti „vnitřnímu ohrožení“ jsou podobné naší BIS.