„Zákon na podporu demokracie“ v Německu. Ohrožení svobody slova, zní

Německo se chystá v únoru k volbám, což je v posledních letech vždy příležitost ke kampani proti dezinformacím a dezinformátorům, kteří podle opakovaných prohlášení německých i unijních představitelů chtějí narušovat a rozleptávat demokratický proces.

V rámci tohoto boje ale podle mnohých dochází k událostem, které lze považovat za ohrožení svobody slova, což je rovněž podstatná demokratická hodnota.

Již jsme psali o bavorském důchodci, u kterého nad ránem zaklepala policie kvůli internetovému sdílení ironického obrázku ministra hospodářství a lídra Zelených Roberta Habecka, nazvaného jako „Schwammkopf“ (hlupák). Státní zastupitelství vysvětlilo, že tímto zesměšněním byl ohrožen výkon funkce spolkového ministra.

Ohrožení svobody slova je však podle mnohých v Německu širší a systematičtější problém. Nyní na něj upozornil přímo německé sekce organizace nazvané Společenství evropských žurnalistů Ralf Schneider. Ve svém úvodníku k listopadovému Newsletteru varoval před třemi neblahými trendy, které se u sousedů odehrávají.

Tím prvním je zákon Scholzovy vlády, nazvaný jako Zákon na podporu demokracie. Byl přijat v loňském roce s cílem „chránit, dále utvářet a posilovat demokracii v Německu jako formu společnosti a základ pro soužití a pro současné i budoucí výzvy“. V zákoně se uvádí, že tento cíl je společným zájmem státu a občanské společnosti, které na jeho dosažení mají spolupracovat.

Společné úsilí má podle zákona „posílit demokracii, podporovat politické vzdělávání, předcházet všem formám extremismu a skupinové mizantropie a podporovat sociální diverzitu a participaci“ a úřady za tímto účelem mohou „podporovat“ aktivity nevládního sektoru. Součástí je i opatření „dlouhodobého financování“, aby tyto organizace mohly své aktivity nejen udržovat, ale i rozvíjet.

Podle Schneidera ale v režimu tohoto zákona byla vytvořena jednotná fronta progesivistických organizací, které jsou využívány jako nástroj proti politické opozici a čerpají na to milionové příspěvky.

Druhou změnou, která zásadně omezila svobodnou debatu, je rozšíření pravomocí Úřadu pro ochranu ústavy. Pod tímto názvem se skrývá tajná služba, jejíž pravomoce proti „vnitřnímu ohrožení“ jsou podobné naší BIS.

Ministryně vnitra Nancy Faeserová z SPD rozšířila pravomoci agentury, která formálně podléhá jejímu ministerstvu, o boj proti „delegitimaci státu“. Pod tímto gumovým pojmem se skrývá oprávnění bojovat proti „názorům, které se výslovně netýkají trestního práva“, ale mohou ohrozit fungování státu.

Tato kategorie má dle zákona zahrnovat „extremistické snahy, které nelze adekvátně přičíst pravicovému extremismu nebo levicovému extremismu“. Může mezi ně patřit také „systematické očerňování a pohrdání státem založeným na svobodném demokratickém základním řádu a jeho institucí či představitelů“.

O tom, co bude považováno za delegitimaci státu, rozhoduje úřad sám. Několik právníků podotklo, že Úřad pro ochranu ústavy například jako delegitimaci státu interpretoval příspěvky na sociálních sítích, upozorňující na selhání úřadů při povodních na Rýně roku 2021.

V březnu 2024 popsal novinář Matthias Brodkorp šest podobných případů. Šéf agentury Thomas Haldenwang reagoval v dubnu textem ve Frankfurter Allgemeine Zeitung, nazvaným Svoboda slova není licencí pro nepřátele ústavy. V textu mimo jiné uvedl, že „i pod trestněprávními mezemi a aniž by byla dotčena jejich zákonnost, mohou být vyjádření názoru relevantní pro ústavněprávní ochranu“.

Během několika let platnosti bylo ustanovení o delegitimaci státu vztaženo například na zpochybňování pandemických opatření státu, ale rovněž na kritiku politických opatření, která měla řešit klimatickou krizi.

Důvěryhodný nahlašovatel

Třetí institucí, která v tomto směru podle žurnalisty koná mimořádně problematicky, je Federální síťová agentura. Velký úřad, který má pod palcem sítě energetické, telefonní i železniční (řídí jej dlouholetý funkcionář a politik za Zelené Klaus Müller) a v jeho struktuře působí také úředník nazvaný Koordinátor digitálních služeb. Tomu ředitel Müller výrazně rozšířil pravomoci v rámci implementace evropské směrnice o digitálních službách. Podle kritiků ale zašel mnohem dále, než Brusel žádal.

Koordinátor může prakticky obratem odstraňovat obsah internetu. „Nelegální obsah, nenávist a fake news lze odstranit velmi rychle a bez byrokratických překážek. To pomáhá k bezpečnějšímu internetu,“ vysvětloval ředitel Müller.

Koordinátor digitálních služeb má současně pravomoc udělit oprávnění k výkonu funkce „důvěryhodného nahlašovatele“. Tento institut funguje od začátku října 2024 a zahrnuje oprávnění závadný obsah nejen stopovat, ale rovněž navrhovat smazání. Úřady se podněty od důvěryhodných nahlašovatelů musejí zabývat přednostně a reagovat obratem.

Prvním, kdo získal od úřadu tento certifikát, je organizace „REspect“ sídlící v Bádensku-Württembersku. Vyvolalo to rozruch, protože tato neziskovka ve spolkové zemi, ve které vládne kancléř od Zelených, pobírá milionové vládní dotace. V jejím čele stojí islámský učenec Ahmed Gaafar, vystudovaný v Káhiře na univerzitě, považované za jednu z nejradikálnějších.

Z jeho názorů vyniká například tvrzení, že „fatwa je právní názor“. Do Německa přišel v roce 2016, studoval tu „mezináboženská studia“ a po studiích v USA na univerzitě financované Katarem se vrátil, aby zde od roku 2021 řídil zmíněnou neziskovku. V oblasti boje proti nenávisti je kapacitou, zvanou i do Bruselu.

Touto exekutivní novinkou německého internetu se zabývá obsáhlejší text listopadového Newsletteru. V něm je mimo jiné připomínáno, jaké další organizace byly v minulosti vládou podporovány a štědře financovány v boji proti dezinformacím.

Už za Angely Merkelové to byla organizace Amadeu Antonio, vedená někdejší udavačkou východoněmecké Stasi Anettou Kahaneovou.

Za Scholzovy vlády se intenzivní podpory dostává organizaci Correctiv. Ta vstoupila ve známost na začátku letošního roku, když šířila informace o údajném plánu AfD na vysídlení milionů přistěhovalců a konferenci, která se k tomu měla konat poblíž jezera Wansee. Text, který pracoval s paralelami se známou nacistickou konferencí tamtéž, se ale nakonec ukázal jako plný nepravd.

Correctiv se přesto prezentuje jako nezávislý fact-checker a „nezisková redakce investigativní žurnalistiky“. Bertelsmannova nadace nedávno ministryni Faeserové navrhla, že by tato organizace byla velmi vhodná pro dohled nad celou mediální scénou.

„Svoboda projevu je základním kamenem demokratické společnosti zakotveným v článku 5 základního zákona Spolkové republiky Německo. Ale jak daleko toto právo sahá, pokud jde o kritická prohlášení proti vládě?“ ptá se žurnalista Schneider.