Klaus uvedl, že vystupuje za Národohospodářskou fakultu, jako profesor i člen Vědecké rady, nicméně vystudoval fakultu obchodní. A také jako držitel titulu doktor honoris causa z VŠE, čehož si velice považuje.

Vzpomenul, jak hovořil při minulém výročí před dvaceti lety, tehdy jako prezident. Byl tehdy podle svých slov mnohem optimističtější. „Příčin je jistě více, ale nemohu nezmínit i výraznou odlišnost ekonomických dat. V roce 2003 dosáhl náš ekonomický růst plus 3,8 % (letos to bude mínus jedno či více procent) a inflace – naše dnešní prokletí – byla 0,1%. Jen Špidlův deficit státního rozpočtu i tehdy přesahoval 100 miliard. On si byl jist, že zdroje, neboli peníze, jsou. I když nebyly,“ vzpomínal Klaus.

Název jeho vystoupení byl pak: Jak vidí student VŠE z přelomu 50. a 60. let dnešní svět a dnešní vysoké školství. Bývalý prezident poznamenal, že toto téma by vydalo na knihu, takže v projevu bude mít jen několik poznámek.

„Na VŠE jsem nastoupil v září 1958, tedy ve chvíli, kdy ještě ani zdaleka nebyla na světě většina rodičů dnešních studentů. Tedy už dávno. Bylo to po absolvování jedenáctileté střední školy, ve věku pouhých 17 let. Dnes jsou studenti daleko starší. Svou moc si právě upevňoval prezident Antonín Novotný a vyhlásil tehdy nechvalně známé tzv. „Novotného prověrky“. Musel jsem si po jejich absolvování vyslechnout, že nestačí mít jen výborné studijní výsledky, neboť v tom zbývajícím, v politické angažovanosti, jak mi bylo řečeno, zaostávám,“ přiblížil svou minulost.

„Jestli si to neidealizuji, školu jsme tehdy brali vážně. Muselo se do ní chodit, a to i na přednášky. A navíc – po celou dobu našeho studia – i v sobotu. To už si dnes mnozí nedovedou ani představit. Myšlenka vedlejšího pracovního poměru byla nepředstavitelná, jediným možným zdrojem doplňkového příjmu byla prázdninová brigáda nebo dávání kondicí.

Zkoušky byly – s výjimkou matematiky a statistiky – výlučně ústní. Učitelé si na ně museli udělat čas. Byli jsme rozděleni do tzv. studijní skupiny, což znamenalo, že jsme měli stabilní spolužáky. Díky tomu vznikla jistá, pár let trvající entita. Nebyla jen proměnlivá seskupení studentů, jako je tomu dnes. Učitelé byli lepší a horší, ale přistupovali jsme k nim s respektem,“ vzpomínal Klaus dále na vysokoškolské studium.

Připomenul, že tehdy se neučili seriozní ekonomickou vědu, ale knihy Karla Marxe. „Alespoň my pražští, na koleji prý už nějaké poloamatérské ‚výcucy‘ kolovaly. Ale nebyl xerox, nedalo se to snadno rozmnožovat. Studovat komplikovaný Marxův Das Kapital, zejména jeho 1. díl, bylo užitečným intelektuálním cvičením. A student se s tím musel snažit vypořádat, což vůbec nebylo snadné,“ okomentoval.