Rozdíl vzdušnou čarou řekněme osmdesát kilometrů. To je mezi Plzní a malým okresním městečkem Zwiesl v Bavorském lese.

Na Davida nejedeme

Po silnici se propletete za necelé dvě hodiny – tahle stará výpadovka pamatuje ještě komunisty, jak po ní mašírovala pohraniční stráž. A možná místy i wehrmacht. Každopádně dojedete do malých bavorských měst a jste v cenovém šoku a v ráji dohromady. Na vlas stejné markety, nemáte problém najít zboží, protože to je srovnáno příhraničně, úplně stejně. V Lidlu dokonce příjemný hlas, samozřejmě v češtině nebo v němčině, ale od téže „paní“ vás informuje, jaké pokladny jsou otevřené, které se zavírají. A necpe do vás to, co se potřebuje právě prodat, jak tomu je třeba v českém Albertu. V Penny si zase vyslechnete firemní rádio, kde ovšem o zprávy nezavadíte, uslyšíte jen tok informací, co je levné, levnější, výhodné a nejvýhodnější. Až do aleluja. Někdo už si dokonce raději zacpává uši a třese se obavami, že uslyší Michala Davida a jeho kompot, reklamní píseň, kterou zmutoval z jeho hlášky Já chci žít nonstop, což pamětníci slyší už od osmdesátých let. Skoro jako Poupata od spartakiády.

Brambory skutečně za všechny prachy

Nechme však zvukové vjemy a ponořme se do nakupování. Lidl má bezva ceny samozřejmě v Německu. Několikakilogramové balení brambor vás přijde na necelých třicet korun. Tragikomický fór je, že u nás to jsou i ceny za kilogram. A u nás se kupují i ošklivé malé tmavé bulvy, které – jak říkají hospodyňky – se vykrájí a máte z nich tak dvě centimetrové hranolky. V rámci Green Dealu si asi máme zvykat i na zelené či nazelenalé bulvy. To prý by mohlo být i jedovaté, ale jak říká jeden nakupující v Penny, „české prase všechno spase“. Nemyslel tím ale přeštického čuníka, naše národní plemeno, ale Čecha, občana.

Nevím, jak je to možné, ale bavorské brambory jsou žluťoučké, bez fleků, a když si připlatíte, i podobné velikosti. „Možná že je tady nějaký medvídek mýval, který je bez omrzení myje a myje, aby byly čisté,“ konstatuje jedna paní, která se s hnusem prohrabává českými bramborami v jednom plzeňském výše jmenovaném marketu. Kilo vychází v Bavorsku na 17 Kč. Jak uvádíme na fotografii, v Plzni jde o 32 korun českých za kilo brambor.

Cibule nad zlato?

Nedostatek cibule je snad zázrakem zastaven na nehlídané česko-německé hranici. U nás je kilo až za třicet korun. Z cibulářské velmoci se stalo něco opačného. Německá cena není v tomto případě o moc vyšší (ale ani nižší), ale je stabilní dlouhé měsíce. Nevím, kdo to v našich zeměpisných šířkách najednou vykoupil. Asi nějaký cibuložrout.

Salátová okurka za třicet či pětatřicet je na obou stranách hranice. Jen u nás ta cena vyrostla během pár měsíců minimálně dvojnásobně, kdežto v Bavořích zůstala.
Paprika, dovážená vesměs z Beneluxu nebo Španělska, je u nás už za 120, ale také i za 180. Pěstovaná hydroponicky. V Německu je cena o něco menší, ale zase si za to můžete pochutnat na značce bio. U nás se už raději nenabízí, neb by stála možná i pětistovku za kilčo…

Vrhněme se dále. Irské a alpské máslo v německých akcích bratru za 50 či 60 korun. Jde ovšem o kostku velikosti 250g. „Penny-máslo“ lze pořídit u Bavorů za 40 Kč ve stejném množství.

U nás v Penny už pomalu české nekoupíte – ještě, že máme Poláky, kteří nám je s obrovskou radostí dodají a ceny jsou téměř stejné jako od českých výrobců. Ovšem marže bude asi jiná.

Ach ty (ne)poměry!

Toaletní papír je cenově stejný. České i německé zadnice jsou také stejné, jen ti lidé mají poněkud jinou hodinovou mzdu a minimální plat. Chcete-li se však pobavit, zajděte třeba do Globusu, kde „prdelpapír“ stojí i patnáct korun rulička. „To tedy nevím, čím se budeme utírat. Rudé právo už takhle velké není a reklamní prospekty jsou navoskované a kloužou,“ říká zkušeně pán středního věku v plzeňském Penny.