V komentáři pro deník Právo, který vyšel také na stránkách Institutu Václava Klause, Jiří Weigl napsal, že nechápe, proč dnes pravicová opozice tak hlasitě tleská pošlapávání vztahů s Ruskem.

„Podivná kauza Vrbětice, která po sedmi letech od svého vzniku nečekaně rozkymácela českou politiku a zdevastovala česko-ruské vztahy na dlouhá léta dopředu, nespadla z čistého nebe. Historická zátěž je veliká a sporných kroků na všech stranách více než dost. Přesto však je rozumnému člověku těžko pochopitelná euforie, která v posledních týdnech ovládla většinu českých médií i politiky, z programového ničení česko-ruských vztahů a jejich maximálního vyhrocování. Mimo jiné to ukazuje, jak u nás chybí vážné zkoumání a promýšlení vztahu k Rusku a jeho úloze, významu a možností pro české národní zájmy a na nich založenou zahraniční politiku,“ napsal předchůdce Vratislava Mynáře v úřadu kancléře.

• Celý komentář naleznete zde

Rusko je jedna ze světových mocností, bohatou na suroviny a se svými zájmy, na kterých český postoj změní jen málo.

Má totiž za to, že se blíží zásadní proměna geopolitických poměrů v Evropě, na kterou bude muset zareagovat i Česko. Někdejší kancléř Václava Klaus má za to, že už teď jsme se rozhodli špatně.

„Rusko bez ohledu na vztahy s námi zůstane na svém místě. My jsme se vlastní zmatečnou a nepromyšlenou politikou, jejíž špatné načasování jsme si sami zvolili, odevzdali zcela do rukou Německa, na něž musíme nyní spoléhat, že za nás a pro nás zničené vztahy s Ruskem nějak vybalancuje. Nevnímáme přitom, že v nejbližší budoucnosti budeme svědky zásadní geopolitické změny, kdy dokončením a otevřením projektu Nordstream II a naplňováním německé bezuhlíkové ekonomické utopie, jejíž základní podmínkou je dovoz ruského plynu, se staneme i my plně závislí na Rusku a jeho surovinách. Rýsuje se obří německo-ruská strategická synergie a nikoliv antagonismus, na který nesmyslně sázíme my,“ rozzlobil se Weigl.

Vzhledem k naší poloze v srdci Evropy bychom podle někdejšího kancléře měli udržovat vyrovnané vztahy se všemi velmocemi a nespoléhat se jen na jednu, abychom se brzy nestali jejím protektorátním územím.