„Na základě neznalosti a z ní plynoucích obav panují ve většině společnosti předsudky, že každý pedofil je člověk apriorně násilný a chce zneužít nejbližší dítě. Pojďme to pojmout analogicky – chce každý homosexuální muž mít pohlavní styk s nejbližším mužem? Chce rigger, kráčející po ulici, hned každého svázat? Logicky – nechce. Rozdíl mezi homosexuálním mužem a pedofilem je ovšem ten, že prvně zmíněný může svoji sexuální touhu uskutečnit, kdežto pedofil nikoli, a většinou je tedy nucen vyhledat odbornou či komunitní pomoc,“ obhajovala pedofilii Feryna. Pedofil je podle ní člověk s dlouhodobou náklonností k dětem. 

„Stejně jako každá jiná láska, i tato může postrádat rozměr sexuální a zůstávat u platonického či romantického pojetí, anebo také ne. Ale pedofilie a násilí na dětech jsou dvě různé věci. Je důležité si uvědomit, že pedofilie coby sexuální preference je nerealizovatelná. Podmínkou koitu je totiž informovaný souhlas, který ovšem ze strany dítěte není možný – to sice souhlasit může, nikoli však informovaně. Pohlavní zneužití dítěte je trestné a na tom nelze nic měnit,“ dodala. Je přitom podle ní dobré mít na paměti, že drtivá většina zneužití se děje nikoli ze strany pedofilních osob, nýbrž ze strany sexuálních násilníků.

Ve svém textu se také pustila do diskuze o formách sebeuspokojování. „Například zda se pedofil dokáže realizovat skrze umělecké texty s příslušnými motivy a podobně,“ poznamenala. „Pedofilie není preferencí, kterou si člověk vybírá,“ dodala Feryna s otázkou, zda je třeba se přizpůsobovat queerfobii jen kvůli početní převaze. „Nebo přišel čas pro queer anarchismus, pro autonomní queer komunity, pro sdílení zkušeností, pro mobilizaci, pro veřejné queer akce?“ uzavřela.