„Zamýšlím se nad oběťmi teroru v Nice, Paříži, ale i nad těmi, nad kterými nikdo slzu neuronil – nad statisíci mrtvých francouzského teroru v Africe. Pokud bychom měli porovnat slzy nad mrtvými Francouzi zabitými teroristy a na druhé straně nad mrtvými Afričany zabitými Francouzi, byly by na jedné straně kapky, ale na straně druhé by bylo moře slz,“ uvedl Banáš. Francie podle jeho slov pokračuje dodnes ve vykořisťování Afriky. 

„Prezidenti Francois Mitterand a Jacques Chirac zřejmě v slabých chvílích přiznali, že bez Afriky by byla Francie druhořadou zemí. Chirac dokonce veřejně řekl, že velká část peněz ve francouzských bankách pochází výlučně z vykořisťování Afriky,“ pokračoval Banáš.

Původní text ZDE.

Následně se právě sevřením afrických zemí Francií zabývá. A všímá si toho, jak všichni, kteří chtěli opustit sféru kolonií, byli zavražděni či skončili jako oběti převratu. „Afričtí vůdci, kteří se vzbouřili postkoloniálnímu vykořisťování, byli jednoduše nahrazeni zkorumpovanými poskoky. 14 afrických zemí bylo v roce 2014 vázáno kolonizační dohodou, která je zavazovala uložit 85 procent svých finančních rezerv ve francouzské centrální bance,“ dodává Banáš. 

„Nemusíme chodit do vzdálené historie, víme, jak skončil libyjský vůdce Kaddáfí, když se v roce 2011 postavil proti tlaku Francie, Velké Británie, Itálie a USA. Francie podporovaná USA porušila rezoluci OSN přijatou na ochranu civilního obyvatelstva a z ochrany civilů se stala akce na odstranění Kaddáfího. Byla to právě francouzská letadla, která v březnu 2011 jako první zaútočila na Libyi. Zmíněná koalice uskutečnila více než 26 tisíc náletů,“ doplnil.

Závěrem se ptá. „Kolik mrtvých bylo v Libyi, Mali, Guinei-Bissau, Togu, Čadu, Kamerunu a kolik v Nice, Paříži? Kde jsou slzy pokrytců z Elysejského a jiných paláců? Slzy těch, kteří Afričany vyhánějí z jejich domovů? I slzy je třeba dělit spravedlivě, protože vždy platilo a bude platit: Co zaseješ, to budeš sklízet,“ uzavřel Banáš.