Jedním z těch, kdo nepovažují Palachovo sebeupálení za hrdinství, je bývalý poslanec KSČM Jan Klán. „Ted by mě vážně zajímalo, co je hrdinského na tom, že se někdo upálí?“ ptá se v reakci na článek iDNES o Palachovi na Facebooku. „Lidsky je to tragédie, ale ne hrdinství. Podívejme se na to, kolik lidí dnes páchá sebevraždy jen proto, že nemají jak uživit rodinu, z nouze, bezvýchodnosti. Mám tomu všemu rozumět tak, že kdyby se dnes někdo chtěl upálit na protest proti současnému systému, režimu, který potají ničí všechny a všechno, že budou lidé dotyčného uctívat jako ikonu? Ikonu, která bojuje proti současnému bezpráví, klidně i ve světě?“ dodává další otázky „marxistický sociolog dneška“. Míní, že Palachův případ budeme moci objektivně posoudit až za dalších 50 let. „Mnohé okolnosti se prý k tomuto případu vůbec nezmiňují...“ zakončuje svůj příspěvek.

Poněkud jinak, křesťansky, k tomu přistupuje právník Tomáš Tyl. „Už i Karel Schwarzenberg píše, že to nebyla sebevražda...“ všímá si Tyl slov přední tváře TOP 09 a polemizuje s nimi. „Nevíte, kdy je nějaké další Havlovo výročí? Mně jen samo pomyšlení na upálení nedělá dobře a to masové tvrzení, že polití se benzínem a zapálení se s následkem smrti není sebevražda, to bych klidně vyměnil za další ‚měsíc Václava Havla‘, píše Tyl a dodává, že už jsou tyto měsíce tři, v říjnu narození, v listopadu zjevení zástupům a v prosinci nanebezetí. „Pořád je mi to milejší než tvrzení, že sebevražda není sebevražda,“ hodnotí právník.

Cituje z Katechismu: „Každý je odpovědný za svůj život před Bohem, který mu jej dal. On také zůstává jeho svrchovaným pánem. Život máme přijímat s vděčností a ochraňovat jej k jeho cti a ke spáse svých duší. Jsme správci, a ne vlastníky života, který nám Bůh svěřil. Nedisponujeme jím.“ A dodává k tomu: „Sorry, ale sebeupálení, ať tomu říkáme jakkoliv, žádný křesťan nemůže schvalovat. Mučedníkem je ten, kdo byl pro víru zabit, ne ten, kdo se sám zabil pro politický postoj.“