Údaje agentury Eurostat ukazují, že roční míra inflace v eurozóně byla v červnu 2023 na úrovni 5,5 %, což je pokles z 6,1 % oproti hodnotám, které byly zveřejněny za květen. V porovnání se stejným měsícem minulého roku, kdy inflace činila 8,6 %, je to zhruba o 3 procenta lepší výsledek.

Podobný trend, i když s vyššími hodnotami, lze zaznamenat i v rámci Evropské unie. Tam k horšímu výsledku nepochybně přispívá i Česká republika, která se stále „drží“ na stupních vítězů.

Roční inflace v Evropské unii měla totiž v červnu 2023 hodnotu 6,4 %, což je pokles ze 7,1 % proti květnu 2023. Roční pokles inflace je podobně jako u zemí eurozóny lehce přes 3 procenta.

Co se týká jednotlivých zemí, nejnižší meziroční sazby zaznamenaly Lucembursko (1,0 %), Belgie a Španělsko (shodně 1,6 %). Naopak nejvyšší meziroční sazby byly zaznamenány v Maďarsku (19,9 %), na Slovensku (11,3 %) a v Česku (11,2 %).

Za zmínku stojí z jednotlivých zemí třeba Španělsko, kterému se podařilo z historicky nejvyšších inflačních čísel, která se pohybovala kolem 10 procent, během roku dostat až na hodnotu 1,6 procenta, tedy do oblasti, kterou považuje EU za svůj cíl (pod 2 procenta – pozn. redakce).

Za příklad hodný následování ho udává i Carsten Jung, vedoucí ekonom Centra pro hospodářskou spravedlnost Institutu pro výzkum veřejné politiky. Ten v článku pro server The Guardian vyzdvihuje především chování španělské vlády a její akceschopnost. Naráží především na období po ruské invazi na Ukrajinu, kdy španělská vláda byla velmi rychle připravena pomoci svým obyvatelům a firmám.

„Španělsko omezilo ceny energií více než Spojené království, snížilo náklady na veřejnou dopravu, zdanilo nadměrné zisky a zavedlo limity, o kolik mohou pronajímatelé zvýšit nájemné. I když to s sebou přineslo náklady, inflace se tak nerozšířila více a trvaleji, než jinde,“ píše a porovnává vše s Velkou Británií.

Pravdou je, že ještě na jaře 2022 se k vysoké inflaci vyjádřil španělský premiér Pedro Sanchez s tím, že je to špatné číslo, které ovlivňuje španělskou ekonomiku, zvláště více zranitelné skupiny.

Už 6 týdnů po začátku ukrajinské války vláda premiéra Sancheze odhlasovala „balíček přímé finanční pomoci a výhodným půjčkám pro firmy a domácnosti v hodnotě 16 miliard euro (390 miliard korun),“ napsal tehdy server O energetice.cz a jako příklady podpory uvedl slevu 20 centů (5 Kč) na litr pohonné hmoty, podporu zemědělství 362 miliony euro nebo zastropování maximálního zvýšení nájmu na 2 % na příští tři měsíce. A následovaly další kroky a další podpora.

Zajímavé je také zjištění serveru EUobserver.com, který uvádí, že 90 procent španělské inflace měly na svědomí firemní zisky. Odkazuje přitom na data španělské Hospodářské a sociální rady (CES). Její zjištění ukazují, že zvýšení hrubých zisků způsobilo v roce 2022 90,7 procenta domácí inflace. Mzdy přispěly k obecnému růstu cen pouze 10,9 procenty.

To koresponduje s tím, co píše výše zmíněný Carsten Jung, že spíše než rozžhavená ekonomika je inflace výsledkem toho, že se podniky a lidé snaží přenést vyšší náklady na ostatní, pokud mohou.

Toto potvrdila i analýza Bank of England, která zjistila, že asi tři čtvrtiny inflace pocházely z toho, že lidé a firmy na konci roku 2022 přenesli vysoké ceny energií a potravin na někoho jiného.

Znamená to, že čím dražší byly vstupní náklady, tím dražší byly ty koncové. Zvyšovaly se pak ceny všeho a všude.

Dodejme, že v některých uvedených souvislostech by bylo možné najít paralelu s vývojem inflace u nás a s naším nelichotivým umístěním. Lze totiž s jistotou říci, že na rozdíl od španělské vlády, začátkem dubna 2022 vláda Petra Fialy žádný balíček pomoci firmám a lidem neschválila. Na programu bylo tehdy zajištění předražených energetických surovin. A třeba zastropování cen energií bylo schváleno až v říjnu 2022 a to za ceny, které byly jedny z nejvyšších v EU.