Vyjádřil se k tomu, proč lidovci schválili koalici jen těsným poměrem hlasů. Ten je prý výsledkem toho, „že to naši kolegové ve straně příliš dobře nepřipravili“. „Rozdíl pár hlasů v partaji, která má 20 tisíc členů, to je strašně mizerný výsledek. Nechápu, kam jsme spěchali. Spěch je pochopitelný u Starostů, potřebují vědět, s kým se do té Sněmovny dostanou, když se tam nedostanou sami. Ale proč kvůli nim spěcháme i my? Musíme říct: ‚Ano, chceme to, ale teď nás nechte, je nás jen dvacet tisíc.‘ To sice může vypadat jako nevýhoda, že se s těmi lidmi musíme bavit, získat je na svou stranu, ale ve skutečnosti je to ten základní potenciál pro úspěch celé koalice,“ vysvětlil Čunek svůj pohled na věc.

A posteskl si, že se celá věc ve straně nevysvětluje vůbec. „Předseda Pavel Bělobrádek napsal dopis, jeden, druhý, ale to nestačí. Od toho máme ty schůze, konference... Nejde jen o to, lidi přesvědčit, aby nějak hlasovali, ale nadchnout je pro tu myšlenku. Když se ten projekt od začátku nezaloží dobře, prohlubuje se riziko neúspěchu. No a teď je ta chyba očividná. Je to naprosto těsný výsledek a takhle by to být nemělo,“ uvedl Čunek.

Obává se, že pokud by se chyby vršily, „tak to samozřejmě klapnout nemůže“. „Kritiku říkám, aby se situace zlepšila. Jenže podobně jsem to říkal před šesti týdny a moc se toho nestalo,“ kritizuje současné vedení lidovců.

Na přímou otázku, zda hlasoval pro koalici KDU-ČSL se STAN, pak odpovídá: „Ano. Ale s třesoucí se rukou. Ne proto, že by ten projekt nebyl dobrý. Ale musí se dělat tak, abychom mu my sami uvěřili. A jestli mu deset tisíc lidí ve straně nevěří, tak to může založit špatný výsledek.“

Na toto téma hovořil s PL Petr Gazdík. Čtěte ZDE

Tématu se v Mladé frontě Dnes věnuje také její komentátor Miroslav Korecký.

Poukazuje na to, že naše Ústava počítá s tím, že věci zásadní povahy musí v Parlamentu podpořit třípětinová většina. Moudré vedení politické strany by podle Koreckého napřelo všechny síly, aby v řadách členstva prosadilo směr, který považuje za správný. A kdyby vidělo, že se to moc nedaří, pokračovalo by v přesvědčování dál a dál. Ale pokud by i potom byla většinová vůle strany na houpačce, a přitom šlo možná o příští bytí a nebytí celé partaje, raději by couvlo od toho prosadit svou pravdu těsnou nadpoloviční silou, píše Korecký.

Upozorňuje, že vedení KDU-ČSL se rozhodlo do rizika jít. Přitom lidovci jsou tradicionalisté, nic jim není vzdálenější než hra vabank. Koalicí se STAN si na sebe upletli volební oprátku v podobě nutných 10 procent hlasů, což je práh, který v novodobé historii sami nikdy nepřekročili, upozorňuje Korecký.

Pokud synergie nezafunguje a průzkumy se rychle „nepolepší“, zachvátí podle Koreckého stranu nervozita. Ta může snadno překlopit houpačku na stranu opatrných a spolu s tím spláchnout celé dosud poměrně úspěšné vedení Pavla Bělobrádka. Účtovat se může už na konci května na pražském sjezdu strany, uzavírá Korecký své zamyšlení.