Děním kolem volby předsedy Evropské rady začíná Petr Žantovský ohlédnutí za mediálními zajímavostmi uplynulého týdne. „Mě na tom zaujalo to, jak si evropská politická elita uzurpuje nárok vědět lépe než Polsko a polský politický establishment, kdo z Poláků bude nejlépe zastupovat Polsko v čele Evropské rady. To je dost děsivý typ socialismu.
Velmi silně mi to připomíná takový ten socialismus sedmdesátých a osmdesátých let, kdy z určitého místa, tehdy to byla Moskva, se rozhodovalo o tom, kdo bude kde čeho tajemníkem. Někdy to bylo ku prospěchu věci, někdy k neprospěchu, ale v každém případě se nikdo neptal té dané země, co si o tom myslí, natož aby v té zemi byla nějaká demokratická instituce, která by se k tomu vyjádřila. Tak tohle k tomu silně směřuje,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.
Rozdíl je jen v tom, že v Polsku jsou demokratické instituce, tedy vláda, parlament, které se vyjádřily, že nechtějí Donalda Tuska, ale chtějí, aby ho nahradil Jacek Saryusz-Wolski. „Ale Evropská rada stejně učinila to, co učinila. Já jsem vždy trochu na rozpacích, jestli jmenovat jednu z těch konkrétních institucí, komisi, radu, parlament, protože mám pocit, že je to úplně jedno. Kromě toho, že má Evropská komise nejvíce moci z těch tří institucí, tak jinak je to úplně jedno, protože všichni dělají to samé. Hezky to vyjádřili rozmanití zdůvodňovatelé toho, proč má být zvolen právě Donald Tusk, a sice proto, že vyhovuje hlavnímu proudu kancléřky Merkelové a jede s ní na jedné linii. Teď je otázka, jestli si někdo všímá, zda to je ve prospěch Polska, nebo v jeho neprospěch,“ poznamenává mediální odborník.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník