„Zvážím, mám-li ji zvažovat," odpověděl Pithart na otázku, že se objevují hlasy, že by měl on sám kandidovat na prezidenta.

Nástupu vůdce se obává především z toho důvodu, že je dle jeho názoru stále hlasitěji slyšet ty, jimž se vyhýbají výhody globalizace. „Ti lidé jsou nejen zklamaní, ale i hodně naštvaní – na politiky a politiku jako takovou. Vůdce jim tyto jejich postoje zdůvodní a nabídne jim, že právě on je z té beznaděje dostane,“ podotýká Pithart. Ta slova se podle jeho názoru naštvaným a zklamaným lidem zamlouvají. „A neměli bychom se tomu divit. Vždyť jsme mohli být, vy či já, klidně mezi nimi. Kdybychom třeba bydleli o padesát kilometrů dál. Nebo měli jinou profesi, zaměstnání. Efektivita a spravedlnost se v globalizovaném světě vylučují,“ zmínil. Za onoho autoritářského vůdce považuje do budoucna ministra financí a předsedu hnutí ANO Andreje Babiše. 

„Mluví s pohrdáním o politicích jako o těch, kteří všichni kradou, o parlamentu, kde se nepracuje, ale žvaní. O politice jako ztrátě času. O firmě, ve které oponenta či vytrvalého kritika pošlete do personálního, kde už je pro něj připravena výpověď... Mnoha lidem se to zamlouvá, ačkoli je to všechno nepřípustné zevšeobecňování,“ podotýká Pithart s tím, že Babiš v současné době ještě vůdcem není. Ale hraje si prý s ohněm. Za reálné riziko pro náš stát pak považuje neliberální demokracii. 

Pithart následně také pohovořil o hlavě státu, kdy podle něj by měl prezident kandidovat vždy pouze jednou. „Pokušení být zvolen ještě jednou na dalších pět let je vždycky veliké. Pak ale bude muset viset lidem na rtech a odezírat z nich jejich nálady a přání. Pak mluví a jedná tak, aby byl zvolen, a ne podle toho, co si doopravdy myslí. Je pak už hlavně zosobněním touhy po moci,“ řekl.

Své řekl i k otáčení na Východ, které je dle něj spíše bezděčné než programové. „Je to podle mého rozpačitá, stydlivá rezignace na nároky, které s sebou nese civilizace a politická kultura Západu: liberální demokracie. Vyjevilo se to naposledy v otázce, co s uprchlíky, ale ve chvíli, kdy už tu byli a jsou a mnozí tu zůstanou, protože je skoro nemožné nějak je naložit a odpravit zpátky,“ sdělil. Vláda by se dle jeho názoru měla zřetelněji distancovat od všech náznaků náklonnosti či smířlivosti k autoritářským režimům. 

„Naše obchodní zájmy jsou důležité, ale ne důležitější než lidské svobody, občanská a politická práva, ochrana menšin v těch zemích. Když budeme servilně dělat, že nás to nezajímá, doplatíme na to jednou sami. Jistěže i k Západu musíme zůstat kritičtí. Ostatně to je přesně to, co autoritářské režimy nedovolují: vůči ‚našim‘ je možná jen bezpodmínečná loajalita,“ zmínil Pithart.

Závěrem pak Pithart pochválil všechny možné nepolitické spolky, kluby, neziskovky či nadace. „To je dnes sůl země,“ řekl. „Lidé chodí málo k volbám, jistě, volí spíše starší. Kde jsou ti mladší? Co s tím? Musíte odvažovat na hodně jemných vahách: když lidi zmobilizujete, aby přišli volit, protože hrozí to a to nebezpečí, ten a ten nepřítel stojí před branami, že zbývají jen zbytky spálené země, nebo že se řítíme zpátky do komunismu, tak účast asi o cosi zvýšíte, ale zároveň vybudíte strachy a očekávání, které pak nemůžete utišit a sliby splnit. A je to pak ještě horší, než to bylo,“ uzavřel.