Svoboda a přímá demokracie se na místě „roztáhla“ s billboardy, které popisovaly, jak se nesplnily ideály, s nimiž šli lidé v roce 1989 do ulic. Řečníci zmiňovali, jakým způsobem to mělo dopadnout a jaká je realita. 

Jako první vystoupil se svým projevem Tomio Okamura, který mimo jiné právě na nesplněné ideály poukázal. „Je načase si zodpovědět, co lidé chtěli a jak s jejich ideály bylo naloženo. Lidé chtěli to, co chce SPD dnes – přímou demokracii a spravedlnost. Chceme to, co bylo ukradeno,“ uvedl. Putovní výstava, kterou SPD u příležitosti výročí připravilo, bude dnes večer rozebrána. 

„Celý příští rok s ní budeme putovat po náměstích velkých měst v ČR, aby si lidé připomněli, co je dnešní realita,“ uvedl Okamura. Jednotlivé projevy řečníků oddělovaly písně Pepy Nose. „Máme, co jsme chtěli, za co jsme bojovali. Připravené tanky, ukradené banky,“ zaznělo v té první. 

„Bez 17. 11. 1939 by 17. listopad 1989 vůbec nebyl. Tam tehdy začala perzekuce proti studentům, brutální a promyšlený útok na český národ,“ řekl úvodem Radim Fiala z SPD. „Postupně se převrátily všechny ideály, s nimiž šli lidé do ulic. Když jsem sledoval Českou televizi a její komentář k vítězství Donalda Trumpa, tak jsem si myslel, že vidím Československou televizi v době zvolení Ronalda Reagana,“ dodal. 

„Lidé začínají zvedat hlavu. Důkazem je výsledek Brexitu, krajských voleb či amerických voleb. My chceme, aby lidé hlavy skutečně zvedali a vrátili se k ideálům ukradené revoluce,“ zmínil. 

Poslední píseň Pepy Nose pak byla věnována migraci a islamistům. „Nelze věřit mohamedánské řiti, krást ona nabádá pro zloděje Alláha. Nelze věřit islámské řiti, vraždit ona neváhá pro vraha Alláha,“ zazpíval. „Akbár, Fekál, Alláh,“ zakončil. 

Náměstí se také hemžilo transparenty, na jednom z nich bylo například „Wilders, Orbán, Le Pen, Okamura“, na dalším „EU = podvod“, „Zastavíme nelegální migraci, imigraci a diktát EU“ či „17. 11. 1989 – podvod na občany“. Cestu sem našlo kolem sedmi set lidí.

„Jsem rád, že moje obecenstvo je inteligentnější než celá písničkářská obec,“ zaznělo pak v závěru akce Svobody a přímé demokracie z druhého pódia, magistrátního, které nemělo nic společného s Okamurou, kde mezitím svou produkci dokončil Vladimír Merta.