„Na Akademii výtvarných umění dochází k likvidaci fungující struktury metodiky a systému vyučování spočívajícího v rovnováze klasických a experimentálních škol, jež byl zavedený po důsledné reorganizaci po roce 1989. Současná AVU rezignuje na vzdělávací poslání vysokoškolské instituce v zájmu nových krátkodechých ideologií a aktivistických tendencí poplatných době," popisují petenti.

„Současné vedení AVU (kterou v minulosti vedly a reprezentovaly veličiny typu Kotěra, Gočár, Frágner, Švabinský, Štursa, Kotalík, Kolíbal, Knížák, Sopko, Siegl, Demartini, Malich, Beran, Nepraš, Načeradský, M. Rittstein… ), vzbuzuje nedůvěru ve veřejném prostoru. Současná nekompetentní ,skupina přátel' způsobuje fatální škody na elitní historické vzdělávací instituci. Tato devalvace začala už během rektorského období Tomáše Vaňka a zrychleně pokračuje. Rektorka Topolčanská se zjevila na pražské AVU před sedmi lety jako řadová pedagožka katedry teorie. Tři roky poté již působila v senátu. V posledních dvou letech, už jako rektorka, uskutečňuje jeden destruktivní krok za druhým. Její profesní životopis je nedohledatelný, stejně jako profesní životopis její ,kamarádky', prorektorky Jany Bernartové. Protože jsou to veřejně neznámé a nezkušené osoby, neznalé teritoria, ruší jedinečně fungující systém mistrovských škol (zakotvený věhlasnými pedagogy v roce 1990). Mizí klasicky zaměřené ateliéry se zodpovědností vedoucího pedagoga, které jsou nahrazovány týmy nezkušených vedoucích, praktikujících nejasnou sdílenou výuku bez hierarchie. AVU teď nevede mladé lidi k vlastnímu uměleckému výrazu, ale k týmovému aktivismu. Účelové manipulativní sestavování komisí zajišťuje pozice vedoucích ateliérů pro ideologicky loajální, dokonce i čerstvé absolventy. Například ateliér socha 1. teď po Neprašovi, Koblasovi, Rónovi a L. Rittsteinovi povede trio Fesl-Velická-Ištok (dva první diplomovali v letech 2020 a 2019, třetí je konceptuální kurátor)," dodávají autoři petice a stěžují si i na to, že ve škole je stále uvolněnější vztah k drogám.

„Loni tak došlo k tragické smrti dvou studentů na zahraničním výletu ateliéru. Místo, aby studenti byli vedeni ke studiu, negativně se zasahuje do jejich ,duší a ideálů' v důležitém období formování osobnosti. K zásadním pochybením pedagogů z důvodu osobních ambicí, nezkušenosti a kariérismu dochází už u přijímacího řízení, což dokazuje Českým lvem oceněný film Zkouška umění. S tím souvisí ,umělecký projekt' Kateřiny Olivové před budovou Akademie, který nemá nic společného ani s uměním, ani s performancí, ale připomíná spíše projev psychicky narušené osobnosti před zraky vyděšených dětí a veřejnosti. Tato osoba se do vedoucí funkce ateliéru nedostala vítězstvím ve výběrovém řízení, ale bez konkurzu, neb tehdejší rektor Vaněk využil právo veta a upozadil komisí vybraného vítěze Zbyňka Baladrána. V období akce paní Olivové vedení školy rozhoduje o odstranění Myslbekova monumentálního díla Ukřižování z hlavní budovy školy tak, jako se to stalo s mnoha odlitky antických soch, s vysvětlením, že studenty ,straší'. Toto chování vyvolalo masivní protestní petici. Rektorka svým jednáním vyjadřuje pohrdání kulturním odkazem a dává nepřiměřený prostor aktivistickým trendům, čímž zpochybňuje důvěryhodnost a důstojnost celé instituce!" zmiňují autoři petice.

„Jednou z příčin, která umožňuje vznik těchto událostí na AVU, je nepopíratelná skutečnost, že český zákon o vysokých školách č.111/1998 Sb. je nejhorší v celé EU: protiřečí smyslu akademických svobod, podporuje podprůměrnost namísto toho, aby vedl mladou inteligenci k tvůrčí a vědecko-výzkumné excelenci. Student, který je členem senátu, má větší pravomoci než profesoři. Velmi často se proto stává, že do senátu není zvolen ani jeden profesor. Důsledkem je, že zvolený rektor je člověk, jehož dosavadní profesionální dráha nedává předpoklady k tomu, aby tuto významnou pozici zastával s přesvědčující odbornou autoritou vůči veřejnosti," píšou.