Spolek Šalamoun neuspěl u prezidenta Petra Pavla s návrhem na humanitární amnestii pro vězně, kteří přesáhli 70 let.

K tomu se spolek, který dlouhodobě upozorňuje na problematické kauzy české justice, odhodlal na základě případu Vladimíra Švece, důchodce, který dostal prezidentskou milost, ale než jej stihli propustit, zemřel ve vězeňské nemocnici. Švec, jehož zdraví se mělo výrazně zhoršit během věznění v Hongkongu, zemřel na začátku září.

Slovo amnestie či familiérně „amina“ získalo v české veřejné debatě negativní nálepku kvůli rozhodnutí prezidentů Havla a Klause z let 1990 a 2013. První byla spojována s výrazným nárůstem násilné kriminality na začátku devadesátých let, druhá naopak bez potrestání uzavřela některé viditelné případy kriminality hospodářské.

Jde o pravomoc hlavy státu, poděděnou ještě z monarchie, kterou se odpouštějí tresty za vyjmenované trestné činy. Někdy je spojena s abolicí, která u stejných trestných činů zastavuje běžící soudní řízení.

Amnestie se dotýká plošně každého, kdo byl za vybrané trestné činy odsouzen. Tím se liší od milosti, další prezidentské pravomoci, kterou se odpouští trest konkrétní osobě. V případě amnestie není možné konkrétní situaci posuzovat, což někdy vede ke kontroverzním rozhodnutím. Naposledy letos v Maďarsku, kde do amnestie „spadl“ i odsouzenec zapletený do křiklavé kauzy pedofilie a skandál vedl k odstoupení tamní prezidentky.

Historicky jde ale o pravomoc, kterou jsou nadány prakticky všechny hlavy státu.