„Odkud se bere ta moralistická, nadřazená a nevzdělaná, často sarkastická povýšenost převažujícího českého komentariátu nad lidmi a politiky odmítajícími přijímat přistěhovalce z muslimských zemí, ačkoli možná reprezentují osmdesát procent občanů?“ ptá se hned na úvod politolog Tomský.  

Připouští, že apel na milosrdenství a potřebu pomoci bližnímu má své opodstatnění, jenže naši humanisté jsou si natolik jistí tímto svým pohledem, že důrazně odmítají jakékoli argumenty protistrany, a to podle nakladatele rozhodně není dobře. „Jistotu své pravdy posilují přesvědčením, že stojí statečně proti sobecké nebo ustrašené většině hloupého, nevzdělaného národa a odporným politickým populistům, kteří chtějí na antiimigrační rétorice vydělat,“ doplňuje nakladatel.

Volání po milosrdenství vůči uprchlíkům podle konzervativního myslitele zaslepilo české humanisty natolik, že zapomínají, že by na prvním místě měla stát rodina, následně komunita, potom i český stát a teprve pak mohou přijít na řadu uprchlíci ze třetích zemí. „Loajalita k vlastní rodině a společenství státu, to je největší lidský kapitál, bez něhož neexistuje soudržná společnost a demokracie,/ zdůrazňuje. Demokratičtí politici by měli vzít v potaz vůli většiny občanů, pokud jde o bezpečnost státu nebo otázky integrace uprchlíků. Občané ze střední a východní Evropy nemají pro integraci migrantů příliš mnoho pochopení, protože vidí, že se na západě starého kontinentu příliš nepodařila. A proč u nás zkoušet něco, co už se jinde nepodařilo?

„Tři věci musí být ponechány volbě obyčejných lidí: manželství, výchova dětí a zákony státu. To je demokracie a žádné mezinárodní smlouvy ani Unie ji nikdy nenahradí,“ uzavírá Tomský. Politici by v těchto oblastech měli naslouchat lidu a chovat se „populisticky“.