Alžbětko v rozhovoru pro server Lifee popisovalo, jak se žije nebinárním lidem. „Je mi 19 let a necítím se ani jako muž, ani jako žena. Vyhraňuju se proti stereotypům těchto dvou pohlaví, která tu ve společnosti máme. Ale respektuju a chápu, že se lidem stává, že mě neosloví ve správném rodě. Moje rodina to pořád ještě úplně nepochopila, že to myslím vážně, a oslovuje mě dál v ženském rodě,“ spustilo Alžbětko, které prý třeba v poslední době střídá toalety, protože může chodit na oboje.

Spousta lidí prý Alžbětko po většinu dětství vnímala jako kluka, což trvá doteď. „Asi jak jsem ostříhané na krátko a nosím takové klučičí oblečení, takže mě občas oslovují i v mužském rodě. Tak to vlastně nevadí, že jdu i na pánské záchody,“ řeklo Alžbětko a začalo vyprávět o svém dětství.  

„Už od čtyř let mi přišlo zvláštní, když o mně mluvili jako o holčičce, a já si říkalo, že brzy třeba budu chlapeček. To bylo možná i dost dané tím, že můj starší brácha mě trochu utlačoval, protože byl větší a nadřazenější. Takže já jsem se mu chtělo vyrovnat a vadilo mi, že jsem škatulkováno do toho ženského rodu,“ hledalo příčiny nebinárního chápání sebe samého.

Dítě by podle Alžbětka mělo mít k dispozici v dětství všechny hračky, aby si samo vybralo. „Já moc nerozumím tomu, proč si holky hrají s panenkama a kluci s autíčkama, už v tomto je stereotyp, který nedává smysl. Protože i ženy v dospělosti řídí auto a muži se starají o dítě,“ přišlo se zajímavým postřehem Alžbětko.

To prý používá nebinární oslovení teprve půl roku, protože to dříve nebylo moc známé. „Pojem nebinární vlastně znám teprve rok a dlouho mi ani nedocházelo, že to jsem já, to mám tak poslední půlrok, protože to je zjednodušující pro ostatní lidi, pro společnost,“ popisovalo Alžbětko.

„Hodně jsem to pociťovalo ve škole, třeba u tělocviku mi vadilo, že nikdy nejdeme hrát fotbal, jak to bylo rozdělený na holky a kluky. A potom, když jsem si chtělo jít zahrát fotbal ve starším věku, tak jsem to neumělo. Vždycky jsem bylo na kraji kolektivu, takový outsider třídy, takže nějaké lásky a podobné věci se mě dotkly během základky jenom jednou. Jako holka jsem nenosilo šatičky nebo sukýnky a v holčičím oblečení jsem se necítilo dobře. Od třinácti radši nosím takové alternativní věci a spíše se oblékám více jako kluk. A taky jsem mělo kamarádku, která mě v tom podporovala,“ vracelo se Alžbětko do svého dospívání s tím, že i zmíněná kamarádka si nyní říká ve středním rodě.

Alžbětko se prý o nebinární nebo LGBTQ komunitu příliš nezajímá a žije si svým životem. „Vůbec neznám žádné statistiky, kolik může být v Čechách nebinárních lidí, a já samo znám tak asi pět lidí a vlastně se nijak nepohybuju v té LGBTQ komunitě. Já samo tu nebinárnost úplně nepovažuju za své, ale je to spíše pomocná škatulka pro ostatní lidi. Ale v tom středním rodě už o sobě uvažuju tak pět let, ale mluvilo jsem o sobě stále v ženském rodě, až v posledním roce o sobě mluvím ve středním,“ popisovalo své pocity Alžbětko.

„Bylo to pro mě těžké, začít o sobě mluvit po takové době ve středním rodě, ale komunita a lidé z hnutí mě v tom hodně podporovali, abych se toho nebálo. Podle mě by třeba na občankách nemělo být napsané, zda je člověk muž, nebo žena, protože těch možností je více a stejně ta informace v občance je vlastně k ničemu,“ překvapilo Alžbětko, které je zároveň pansexuál, tudíž nemá sexuálně vyhraněnou orientaci.