„Analytici se nemohou shodnout na tom, jestli Putinův režim přežije i po jeho budoucím odstoupení z úřadu. Někteří argumentují tím, že moc je natolik provázaná s jeho osobou, že není možné, aby jej pouze vystřídal někdo jiný a vše pokračovalo dál. V sázce je skutečně mnohé. Po jeho odchodu z úřadu může v Kremlu vypuknout boj o moc, který může Rusko přivést na okraj propasti, stejně jako se tomu stalo v devadesátých letech minulého století a dnes na Ukrajině,“ soudí Rutland.

Podle Rutlanda je však nutné si uvědomit, že Putin není diktátor s neomezenou mocí. „Nemá za sebou tak tvrdě disciplinovanou vládnoucí stranu, jakou byli dříve komunisté. Putin je v prvé řadě vykonavatelem zájmů oligarchů, šéfů bezpečnostních služeb a technokratů, kteří ovládají jednotlivá ministerstva. Právě to jsou ti, co dostali ruského prezidenta k moci a bez jejichž vzájemné spolupráce s nimi se v Rusku nic neobejde.

Celý text v angličtině je ZDE.

Rutland připouští, že za dlouhé roky v prezidentském a premiérském křesle soustředil Putin do svých rukou značnou část moci, ale ta má své hranice. „Ruští analytici s nadsázkou a odkazem na sovětskou éru hovoří o vedoucím orgánu s názvem „kolektivní Putin“ či o „Politbyru 2.0“, ale Putina zcela vážně čeká důležité rozhodnutí, které jej může znepokojovat. Jednoho dne bude muset vybrat svého nástupce. Bude to osoba, která mu zajistí bezpečnost a možnost zachovat si své bohatství.“

Problémem Putinova systému dle Rutlanda je, že neexistuje žádný mechanismus pro výběr nástupce. „Je pravděpodobné, že jím nebude současný premiér a v jednom volebním období i prezident Dmitrij Medveděv. V důsledku nedávno zveřejněného dokumentu Alexeje Navalného, který se věnuje nemravnému způsobu nabytí jeho bohatství, Medveděvovi klesne každý měsíc oblíbenost o několik procent,“ je přesvědčen Rutland.

Příští prezident Ruska tak podle Rutlanda vzejde z trojice mužů, kteří aktuálně zastávají vysoké pozice ve státní správě. „Putinovým následovníkem v úřadu se může stát současný ministr obrany Sergej Šojgu. A to nejenom proto, že je hned po Putinovi druhým nejoblíbenějším politikem v zemi. Dalším adeptem je starosta Moskvy Sergej Sobjanin nebo bývalý guvernér, ministr přírodních zdrojů a aktuálně místopředseda vlády Jurij Trutnev,“ jmenuje Rutland.

V závěru své analýzy Rutland hodnotí Putinovu éru u moci a současnému prezidentovi země dává poměrně vysoké známky. „Putin Rusku nepochybně přinesl určitou stabilitu. A to zejména ve srovnání s chaosem 90. let. Během sedmnácti let jeho vlády se životní standardy více než zdvojnásobily a Rusko se opět stalo významným hráčem na mezinárodní scéně. Putin by proto nyní své zemi posloužil nejlépe tím, kdyby se zasadil coby součást svého dědictví o pokojné předání moci svému následovníkovi,“ uzavírá Rutland.