Téměř nekonečný počet uprchlíků podle Schucka způsobil velké problémy evropským politikům i samotnému trhu práce. Za alarmující považuje také vzestup pravicového extremismu. „Evropa se zavázala k humanitární politice, proto není otázkou, jestli skutečné uprchíky vpustit na kontinent, ale kam konkrétně by měli směřovat. Evropská komise nedávno navrhla systém kvót pro jejich přerozdělování v rámci členských států,“ píše Schuck a připouští, že uvedení takového systému do praxe bude obtížné. „Samotný model přerozdělování uprchlíků považuji za zásadní věc. Navíc je však třeba odhadnout, jaká část uprchlíků potřebuje dočasnou nebo trvalou ochranu. A také, kolik z nich jsou pouze ekonomičtí imigranti,“ soudí Schuck.

Profesor z Yelské univerzity navíc navrhuje, aby mohly jednotlivé státy s přidělenými kvótami volně obchodovat. „Příslušné orgány by měly vytvořit trhy, na kterém by členské státy EU mohly prodávat či kupovat své závazky ke kvótám. Tyto orgány společně s příslušnými státy musí samozřejmě dodržovat mezinárodní standardy, aby bylo zajištěno, že budou respektována lidská práva a budou s takovým obchodem souhlasit obě dvě strany,“ upozorňuje Schuck a odkazuje v této souvislosti na různé programy na ochranu životního prostředí. „Tento nově vzniklý trh by mohl maximalizovat počet uprchlíků, kteří budou chráněni s využitím rozdílů mezi státy v oblasti zdrojů, politik, geografie a postojů k nově příchozím cizincům. Více etnicky homogenní či xenofobní stát by rád zaplatil v podobě hotovosti či politické podpory jinému státu, aby ten do své země přijal více uprchlíků,“ míní Schuck.

Celý text v angličtině máte k dispozici ZDE

Schuck připomíná, že podobné obchodování již v současnosti existuje a uvádí také konkrétní případ. „Spojené státy čas od času zaplatí některému státu, aby přijal přistěhovalce. V případě těch z Kambodže inkasovala Austrálie 32 000 000 dolarů. Mnou navrhovaný trh by zcela jistě zajistil větší ochranu než současný status quo a zároveň by zajistil, že se na humanitární pomoci bude svým dílem a podle svého uvážení podílet každý stát,“ píše Schuck a zároveň přiznává, že by někdo mohl mít moralizující námitky, že uprchlíci by neměli být deklasování na obyčejné zboží. „Takovým námitkám lze porozumět. Na druhou stranu, pokud klasické tržní mechanismy tímto způsobem ochrání více uprchlíků za podmínky dodržování lidských práv, oni sami je uvítají,“ je přesvědčen Schuck.

Evropa je podle mínění Schucka ideálním kontinentem, kde by takový nezvyklý trh mohl vzniknout. „Evropský kontinent je bohatý a dlouhodobě čelí nedostatku pracovních sil kvůli nízkému přírůstku obyvatelstva. Stejně tak může využívat společné orgány Evropské unie a postupovat kolektivně. To je v kontrastu například se státy v jihovýchodní Asii, kde jsme nedávno byli svědky naprostého chaosu v důsledku uprchlíků z Myanmaru a Bangladéše,“ poukazuje Schuck a odkazuje na to, že by Evropa mohla stavět na již dříve vyzkoušených modelech. „Válka ve Vietnamu způsobila pohyb milionů uprchlíků, kteří byli často nuceni vrátit se do své domoviny přes země svého prvního azylu. V roce 1979, po neomluvitelně dlouhém váhání, daly Spojené státy dohromady rozsáhlou koalici, která zajistila trvalé přesídlení asi 1,7 milionů uprchlíků. Byť jich ještě před tím muselo několik tisíc zemřít. Pokud by dnes v Evropě vznikla možnost obchodovat s uprchlickými kvótami, mohli bychom se něčemu takovému vyhnout,“ uzavírá Schuck.