„Svět se nachází v současnosti ve stavu vysoké dynamiky a neurčitosti, který lze charakterizovat starořeckým slovem chaos,“ začíná svou stať Politika a reálie současného světa Vladimír Prorok, politolog a vysokoškolský pedagog, který napsal anebo je spoluautorem knih jako Politické ideologie a teorie: Od starověku po rok 1848, Teorie a praxe řešení politických konfliktů či Rusko v 21. století. Zde jsou některé jeho poznatky...
O světě v chaosu
Moderní představa chaosu se, jak píše Prorok, formuje na začátku 20. století v analýzách francouzského matematika, fyzika Henriho Poincarého (1854–1912), zabývajícího se problematikou vztahů tří těles a neperiodickými orbity, která vyústila do koncepce nelineárních systémů. Rozvoj teorie chaosu byl umožněn rozvojem výpočetní techniky a modelování v druhé polovině 20. století. Průkopníkem této teorie byl americký matematik a meteorolog Edward Lorenz (1917–2008), jehož zájem o chaos vznikl během jeho práce na předpovědi počasí.
Dále napsal: „V osmdesátých a devadesátých letech se postupně prosazuje názor, že i společnost je nelineární systém, tudíž pravidla fungující v oblasti matematických a fyzikálních jevů mohou platit i pro společnost. Za jednu z příčin lze považovat globalizaci, která dynamizovala (chaotizovala) tradiční společenské systémy, a proto se objevuje požadavek nově pohlédnout na vývoj společnosti. Velký podíl na rozvoji teorie chaosu má Institut v Santa Fe v USA založený v roce 1984. První velká debata o aplikaci na společenské jevy se odehrála v roce 1996 na Univerzitě národní obrany v USA, která dala impulz k její aplikaci ve sféře ekonomiky, politiky a vojenství. Teorie chaosu se tak stává jedním z nástrojů pro dosahování žádoucích cílů nastolováním takzvaného řízeného chaosu.“

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský