Nicholas Vinocur, editor bruselského listu Politico, je přesvědčený, že v zásadě nezáleží na tom, jestli americké prezidentské volby vyhraje Donald Trump nebo Kamala Harrisová, protože Evropa už stejně prohrála. „Nepříjemnou pravdou je, že americký zájem o Evropu v posledních 30 letech klesá. A ani jeden z kandidátů pravděpodobně nevrátí transatlantický rozkvět z počátku 90. let,“ má jasno Vinocur.

I tak samozřejmě mají prezidentské volby v USA na Evropu výrazný vliv. Stačí se podívat na některé výroky Donalda Trumpa, který vyhlásil možné zavedení vyššího cla na evropské zboží, nebo pohrozil, že USA vystoupí ze Severoatlantické aliance. „Jeho údajné hrozby, že Washington vystoupí z NATO, je třeba brát vážně, protože tentokrát by Trump pravděpodobně méně spoléhal na tzv. deep state,“ říká Vinocur.  

Harrisová naopak slibuje kontinuitu globální vedoucí role USA i směrem k Evropské unii a má eurofilního poradce Phila Gordona, do něhož Evropa vkládá velké naděje. „Když se však podíváme o krok zpět, zjistíme, že širší obrázek je následující: Evropa už prostě není pro Washington tak důležitá jako kdysi. Stárnoucí a zmenšující se, alergická na mocenskou politiku, rozhádaná a neochotná riskovat, Evropa u mnoha Američanů stále častěji vyvolává nikoli sympatie, ale posměšné opovržení jako místo maximálně na romantickou dovolenou,“ tvrdí Vinocur a dodává, že výkonnostní rozdíl mezi americkou a evropskou ekonomikou se neúprosně zvětšuje ve prospěch USA.

Vztahy mezi oběma kontinenty se v posledních letech nakrátko zintenzivnily kvůli válce na Ukrajině, přičemž prezident Joe Biden navázal užší vztahy s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou. To vše s cílem pomoci Ukrajině v boji proti Rusku. Ale toto „poslední spojenectví“ se s odchodem Bidena nejspíše brzy vyčerpá.  

Joe Biden je podle komentátora posledním prezidentem, který v politice aktivně zažíval studenou válku. Po něm přijdou na řadu politici, kteří nemají pocit, že Rusko představuje zásadní hrozbu pro americké zájmy, nebo jinak vnímají roli Washingtonu ve světě. Dokonce i Biden už dal opatrně najevo, že Washington dává přednost indo-pacifické oblasti. Vztahy mezi Evropou a USA v Bruselu břitce komentoval jeden francouzský diplomat. „Není to nepřátelství,“ zavtipkoval diplomat. „Je to lhostejnost. Což je někdy horší.“

Ve Washingtonu se obměnily zahraničněpolitické elity a zájem o Evropu upadá, což je nezvratný fakt. „Dříve tu byla celá generace vysokých úředníků, kteří měli organické vazby na Evropu, ať už proto, že jejich rodiče emigrovali, nebo proto, že byli uprchlíky z Evropy. Bývalí poradci pro národní bezpečnost Henry Kissinger, Zbigniew Brzezinski nebo bývalá ministryně zahraničí Madeleine Albrightová a další vlivní lidé v okolí Bílého domu. Všichni byli na nějaké úrovni Evropané,“ uvedl Jérémi Gallon, který pracoval ve Washingtonu a je autorem životopisu Henryho Kissingera.

Formální odklon od Evropy začal už za prezidenta Baracka Obamy, který prosazoval program zacílení na Asii. Tento proces se od té doby jen urychlil. „Nyní vyrůstá nová generace, která odráží americkou demografii. Američtí vládní úředníci nebo diplomaté jsou nyní buď spojeni se španělsky mluvícím světem, nebo vzhlížejí k Asii. Ti, kteří mají vazby na Evropu, jsou prostě méně přítomni,“ vysvětlil Gallon.

Tak či tak, americké prezidentské volby nebudou mít podle editora Politico na tento vývoj žádný vliv. Maximálně se ochlazování vztahů urychlí. „Pokud zvítězí Harrisová, Bílý dům bude nadále podporovat Ukrajinu, ale nakonec nasměruje Kyjev k dohodě s Ruskem v nepříliš vzdálené budoucnosti. Investice do NATO by zůstaly konzistentní, ačkoli základním trendem by bylo další upřednostňování Indopacifiku před Evropou,“ tvrdí Vinocur.

Pokud zvítězí Trump, nedá se nyní vlastně očekávat, co nastane. Někteří se domnívají, že jeho administrativa by se chovala více méně racionálně i s ohledem na NATO a válku na Ukrajině, kde by Trump mohl usilovat o dohodu, která by umožnila oběma stranám prohlásit se za „vítěze“.

Ne všichni jsou si však tak jistí. „Chceme věřit, že Trump bude rozumný, ale nikdo si nemůže být jistý,“ uvedl jeden z vysokých diplomatů EU. Představitelé EU se po zkušenostech z prvního funkčního období Donalda Trumpa připravují na vše, co by se mohlo stát. Diplomaté a obchodní úředníci slibují, že jsou připraveni „rychle a tvrdě“ udeřit, pokud se Trump pokusí zahájit obchodní válku s EU.

Jenže Evropa by se podle komentátora měla hlavně začít starat sama o sebe, ať už ekonomicky, tak z hlediska bezpečnosti. V tomto ohledu hraje prim Francie, která upozorňuje, že blok se musí v oblasti obrany dát dohromady bez ohledu na to, kdo bude zvolen prezidentem. „Nemůžeme nechat bezpečnost Evropy v rukou voličů ve Wisconsinu každé čtyři roky,“ řekl minulý týden francouzský ministr pro Evropu Benjamin Haddad. „Evropané musejí vzít svůj osud do vlastních rukou bez ohledu na to, kdo bude zvolen americkým prezidentem,“ má jasno.

Pravdou však je, že pokud jde o představu budoucnosti s menší podporu USA, je unijní blok hluboce rozdělen. Některé země – konkrétně severské a některé země střední a východní Evropy – považují francouzskou rétoriku za snahu podpořit francouzské společnosti a spekulují, že evropské bezpečnostní struktury nezávislé na USA by ve skutečnosti přinesly jen podřízení menších zemí těm větším, jako je Německo a Francie. Pro některé země je zase Putinovo Rusko jednoduše existenční hrozbou a ztráta americké ochrany je prostě nepředstavitelná. Vystavilo by je to úderu ruského jaderného a konvenčního arzenálu bez věrohodné protiváhy.

Podle Vinocura se dá očekávat, že tváří v tvář nevyhnutelnému odchodu USA ze zemí EU jednotlivé státy přejdou na myšlenku „každý národ sám za sebe“ a budou hledat výhody pro svoji zemi prostřednictvím dohod s dalšími velmocemi, konkrétně s Ruskem a Čínou.

„Bez Spojených států bude Evropa ztracena,“ napsal loni francouzský analytik Nicolas Tenzer. „Daleko nebezpečnější je riziko, že Evropa nepřizná, že už je ztracena, a že v důsledku toho zůstane nehybná a paralyzovaná,“ tvrdí Vinocur.