K prezidentským volbám podruhé

Za poslední týden mne opravdu zaujal skvělý článek Kláry Samkové, která hodnotila prezidentské kandidáty jako žena, a zadruhé neuvěřitelný počet billboardů Mirka Topolánka a jejich obsah. V neděli jsem vyrazil z Prahy na jižní Plzeňsko a Rokycansko. Viděl jsem tak možná setinu republiky, možná méně. Setkal jsem se kolem komunikací zhruba s pěti billboardy Miloše Zemana, čtyřmi Jiřího Drahoše, dvěma Michala Horáčka a zhruba 200 (!) Mirka Topolánka v několika provedeních. Stejně jako v článku z minulého úterý na Parlamentních listech se budu zabývat pouze třemi kandidáty, a to Milošem Zemanem, Jiřím Drahošem a Mirkem Topolánkem. Nicméně je třeba si uvědomit, že letošní prezidentské volby zdaleka nejsou pouze bojem této trojice.

Závěr článku Kláry Samkové dává tušit kromě politických zájmů a skupin důležité pozadí prezidentských kampaní Jiřího Drahoše, Michala Horáčka a já dodávám i Mirka Topolánka. Je to dominantní, buď výrazně mladší, nebo silně ambiciózní manželka, případně obojí. Především knihovnice Eva Drahošová údajně vyniká ve vládychtivé touze stát se paní prezidentovou a řídit republiku jako svoji knihovnu. Proto pohání sešlého staříka, co to jde. Jen doufám, že při domácím tréninku nepoužívají latex a důtky. Právě proto mi finiš protikandidátů prezidentských voleb připomíná závod psích spřežením, kde pozici masherů práskajících biči zaujaly dominantní choti.

Stejně jako v minulém článku logicky pomíjím, na rozdíl od paní Samkové, většinu kandidátů, kteří mají jedno až několik procent hlasů. Nejsem na chlapy, takže jejich větší, či menší sexappeal je mi lhostejný. Prezident může být nehezký či postižený, ale důležité je, aby byl vysoce inteligentní, měl rozhled, analytické schopnosti, špičkový slovní projev, schopnost rychlé reakce, rozuměl problematice vlády a byl dlouhodobě osvědčený vlastenec. Jako takového vnímám Miloše Zemana. Kdyby mi připadl důvěryhodnější, dal bych hlas i Mirku Topolánkovi. Hlasy, které dostanou pidikandidáti, jsou zcela vyhozené, ne-li přímo kontraproduktivní. Zázraky se nedějí, a pokud někdo bude podporovat kandidáta se dvěma, nebo čtyřmi procenty v průzkumech několik dnů před volbami, dočká se možná úžasných tří, či pěti procent a jeho hlas bude chybět jinde. To, co předvádějí některé placené výzkumy volebních preferencí, už zase připomíná, jak minulé prezidentské volby, tak volby do sněmovny v minulém roce. Naprosto zoufalá snaha všemi prostředky přesvědčit voliče, aby volili proti vlastním zájmům a podpořili kandidáty pražské havlérky, afroislámské invaze a války. Najednou se dozvídáme, že reálnou šanci mají i kandidáti s několika procenty hlasů a Horáček radí, jak porazit Zemana.

Nakonec většina těchto logicky neúspěšných pidikandidátů vyzve svoje voliče, aby podpořili Drahoše, nebo Topolánka. To je jejich hlavní úloha. Sebrat co nejvíce hlasů a pak využít voliče na podporu kteréhokoli kandidáta proti Miloši Zemanovi na podporu Bruselu a pražské havlérky. Pan Hannig, jenž, jak se zdá, jako jediný z této skupiny se účastní voleb s vážně myšleným vlasteneckým programem a bez domácí či zahraniční sponzorské podpory, pravděpodobně vyzve k podpoře Miloše Zemana. To vše jen zbytečně posune volby do druhého kola. Vyhozené peníze a další nárůst komedie, více billboardů a placené prezentace na internetu a nedůstojného hlaní. Docela by mne zajímal názor pana Hynka, u něhož si z hlediska podpory vítězů prvního kola nejsem zcela jistý. Z hlediska národních zájmů jsou zanedbatelní kandidáti spíše škodná a z hlediska voličů pouhá dětinská touha, která se nesplní, a samozřejmě cíle nestydaté mediální propagandy. Mezi uvedenou skupinu řadím i Michala Horáčka, protože a bez urážky, člověk s několika pobyty v psychiatrické léčebně by v civilizované zemi nemohl jít jako kandidát k prezidentským volbám a nikdo by ho nevolil. Klienti psychiatrických zařízení mají obvykle problém získat řidičák, nebo zbrojní pas. Pro úroveň této země, téměř třicet let po startu údajně demokratického vývoje pravdy, lásky a lidských práv řízeného pražskou havlérkou, je opravdu ilustrativní, jestliže se stále dokola řeší problematika všemožně zmanipulovaných bezpečnostních prověrek a lustračního zákona, a na druhé straně se nezkoumá příčetnost prezidentských kandidátů. Již v minulých prezidentských volbách mi někteří kandidáti připadali jako absolventi inkluzivní školy zarytě se tvářící socialistky Valachové.