„Veřejnost i odborníci se shodují na tom, že požadovat tak astronomickou částku za vystoupení pro charitativní účely je naprosto mimo mísu. V každém případě je Blair prototypem člověka, kterého nyní vzývá britská vláda i opozice. Favorit na vedoucí pozici labouristů Andy Burnham minulý týden poznamenal, že lidi vytvářející bohatství považuje za každodenní hrdiny. V tomto případě je Tony Blair přímo superman, protože peníze shromažďuje ze všech stran,“ konstatuje ironicky Segalov a poukazuje na to, že od odchodu z politiky se podle některých zdrojů podařilo Blairovi vydělat až sto milionů liber. „Blair později tyto informace dementoval a tvrdil, že jde o částku ve výši kolem 20 milionů. Bez ohledu na to bychom neměli brát vážně dojemné výzvy labouristů týkající se placení spravedlivé úrovně daně,“ píše Segalov a naráží tak na zprávy, dle kterých jedna z Blairových společností platila při zisku 14 milionů liber na dani pouhých 300 000 liber.

Chamtivý Blair se navzdory soucitným slovům o chudobě, lidských právech a sociálních jistotách nestydí dle Segalova přijímat peníze od kohokoliv. „Kolumbijské vládě například poradil, jak ušetřit dvě miliardy na chudých hornících a peníze si vzal bez námitek i od kazašského diktátora, který má na svých rukách krev patnácti zemřelých demonstrantů,“ uvádí Segalov a dodává, že se Blair nestará o to, jestli těch 275 liber za jednu sekundu jeho projevu nemůže vzbudit ve veřejnosti nelibost. „Je mu jedno, jak se na to mohou ostatní dívat. On prostě ví, že jeho práce se mu vyplácí. Na rozdíl od dnešní líné mládeže, která si stěžuje, že její průměrná hodinová mzda činí jen 1,91 liber,“ konstatuje v ironickém duchu Segalov.

Celý text v angličtině máte k dispozici ZDE

„Vedle toho se dobrodinec Blair také podílí na vytváření pracovních míst. Dle nedávno zveřejněné zprávy stojí daňové poplatníky i po odchodu z úřadu 400 000 liber ročně. Většina z této částky jde na jeho bezpečnostní tým, který jej chrání 7 dní v týdnu po celých 24 hodin denně. Ctihodný Tony Blair je tak hodný, že se nebojí ušpinit si ruce při hledání práce nám ostatním. I kdyby to znamenalo vymyslet si několik malých lží o používání nějaké té jaderné zbraně. Díky němu mohlo v Iráku před lety bojovat 46 000 britských vojáků. Bez Blaira by také nevznikla webová stránka požadující jeho zatčení právě za lži spojené s válkou v Iráku. Jeho autoři už stačili nashromáždit sedm tisíc liber. To je tvorba bohatství v celé své kráse, nemyslíte?“ táže se Segalov s nadsázkou.

Rozhodnutí tehdejšího ministerského předsedy Tonyho Blaira připojit se k americké invazi do Iráku v roce 2003 jeho kritici dodnes považovují za největší chybu. Letos v lednu byly zveřejněny informace, podle kterých Blair ignoroval odmítavá stanoviska svých poradců a od začátku trval na tom, že se Britové připojí k Američanům. Jeden z nich, profesor z londýnské univerzity Toby Dodge prozradil v rozhovoru pro deník The Independent, že Blair byl naivní a očekával snadný průběh války. „Vedle toho se domníval, že Iráčané budou Západu za sesazení Husajna vděční. Ač jsme jej upozorňovali, že budou naopak proti spojencům bojovat a bude následovat dlouhá a krvavá občanská válka,“ poznamenal Dodge.