Věc Kapal: Dějiny a současnost
Z ParlamentníchListů.cz se dozvídám, že po několika měsících boje s těžkou nemocí zemřel šéfredaktor Svobodného rádia Vladimír Kapal. Novinář, kterému společně s bývalým místopředsedou KSČM Josefem Skálou soud uložil trest odnětí svobody na osm měsíců s podmíněným odkladem na osmnáct měsíců za popírání válečného zločinu, jehož se měli dopustit v roce 2020 během debaty o masakru polských zajatců v Katyni, podle partnerky Soni Zikmundové bojoval o život po těžké mozkové mrtvici, kterou měl podle ní utrpět právě v důsledku stíhání své osoby. „Bolestně prožíval, že je obětí justičních praktik nechvalně známých z dřívějšího režimu.“
Zikmundová prý na vážný stav svého partnera během jeho boje o život několikrát upozorňovala skrze otevřené dopisy Soudcovské unii ČR, ministru spravedlnosti Pavlu Blažkovi (ODS), ombudsmanovi Stanislavu Křečkovi a českému prezidentovi Petru Pavlovi. Nevím, já jsem takový dopis dostal teprve před několika dny a kancelář na něj odpověděla standardním způsobem: věc, která se týká soudních rozhodnutí, do působnosti ombudsmana nepatří. Nemyslím, že by to bylo zcela přesné. Jde o problém mnohem širší. Nelze jistě než vyjádřit lítost nad tak závažnými důsledky zdravotního postižení, a to v souvislosti s tímto druhem trestního stíhání. Je to varující, ale současně však směřující k potřebě zamyšlení.
Směřuje náš stát správným směrem?Anketa
Lze samozřejmě polemizovat s názorem Nejvyššího soudu ohledně důvodů zpochybňování demokratického právního řádu a státu. Tento demokratický právní řád je zpochybňován nikoliv z nějakých zlých úmyslů, nebo dokonce s odvoláním na historické události, ale proto, že se mnohým zdá být zřejmé, že není způsobilý ve své současné podobě čelit problémům, před kterými Evropa a možná celá euroatlantická civilizace stojí. Lpění nejvyšších evropských soudních instancí na takovém výkladu práva na azyl, které bylo založeno někdy po druhé světové válce a které brání řadě států efektivně se vypořádat s naléhavou migrační krizí, je toho zřejmým důkazem. Nerad bych, aby takový názor našeho Nejvyššího soudu byl vykládán jen jako součást nového náboženství, kterému se říká „boj proti dezinformacím“, ohrožující svobodu více než ty dezinformace.
Psali jsme:
Celá řada právníků je přesvědčena o tom, že verbální činy, ty, které nepobízejí k násilí, již do našeho trestního práva nepatří, a já s nimi souhlasím. Skála se však mýlí, tvrdí-li, že je pronásledován jen za názor vyslovený na historické téma. To není tak úplně celá pravda. Na věc lze mít i jiný názor.
Jsou události, které se natolik zapsaly do historické paměti lidstva, že jiný výklad než ten, který se stal součástí naší paměti, ať už se věci v jednotlivostech události udály jakkoliv, je nepřijatelný. Resp. je politickým, nikoliv historickým postojem. Rád bych uvedl příklad: při slavnostních nástupech hraje hudba naší armády vždy skladbu „Kdo sú boží bojovníci“. Ta hudba přece vyjadřuje více než to, v jakých konkrétních situacích se zrodila. Je součástí našeho povědomí ne o událostech, ale o naší hrdosti na dějiny, na to, co tvoří naši historickou genetickou vybavenost. Nic by se na tom nezměnilo, kdyby někdo na základě „historických skutečností“ chtěl tvrdit, že šlo jen o píseň zfanatizovaných raubířů, plenících českou zemi. Považovali bychom taková tvrzení za bezvýznamná, pravda, před soud bychom jej asi nepostavili…
- TÉMA: Fakta a dezinformace
Nejde jen o plané teoretizování. Zpochybníme-li tuto naši vybavenost, tento jakýsi zbytek naší víry popíráním např. holokaustu a dalších událostí pevně v našich myslích zakotvené historie, budeme méně odolní k těm, kteří přicházejí s naprostým popřením základů a předpokladů našeho současného života a světa. Budeme-li plni pochybností, oni nejsou. A to by nebylo dobré…
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Obáváte se o svobodu slova v ČR?
autor: Radim Panenka
