Nejen v gastronomii, ale ve všech službách se podle Pohlreicha rozmohla touha si užívat. Ta sama o sobě není špatná, jenže „teď se to dostalo do stavu, kdy si představuju, že tak nějak to muselo být před pádem říše římské“.

„Všichni se chtějí bavit. Hromada lidí žije v dostatku a pohodě. A už jsme došli tak daleko, že je nám jedno, jestli nám náhodou někdo nechce ten přepych vzít.“ Podle Pohlreicha žijeme nejkvalitnější život, jaký kdy lidé v České republice žili, a to navzdory všemu, co je zde špatně. „Všichni řeší, jak vypadají a jak se cítí. Všichni drží nějakou dietu, snaží se být někým jiným, lepším. Chtějí žít a prací se moc nezdržovat,“ myslí si šéfkuchař.

Pohlreich upřímně přiznává, že jako restauratér se s těmito rozmary musel naučit žít a přizpůsobit se jim, což ale neznamená, že se mu líbí. Jako příklad v rozhovoru uvedl moderní posedlost alergeny a dalšími „nezdravými látkami“. Restaurace i další gastronomická zařízení jsou podle něj tlačena do toho, aby zákazníky co nejvíce upozorňovala na možná rizika konzumace. Dochází to podle něj do takových absurdit, že někteří zákazníky varují, že v chlebu je mouka.