O nových jaderných blocích v Dukovanech zatím víme pouze to, že by se měly stavět; jak je ale zaplatíme, to chce vláda rozhodnout do konce roku. Kromě toho je zapotřebí ještě vyřešit, kdo je postaví. V souvislosti s výběrem možného dodavatele je podle Stálého výboru pro jadernou energetiku zapotřebí brát ohled i na bezpečnostní zájmy České republiky.

Vláda na doporučení výboru vytvořila pracovní skupinu, která má na bezpečnostní zájmy státu v jaderné energetice dohlížet. Do 30. listopadu má vláda dostat na stůl aktualizovaný hamonogram realizace nových jaderných bloků. To se podle Jána Štullera jistě vše stihne. Tento harmonogram není prý nic nového a byl rozpracován již v roce 2013. V podstatě se ale jen pořád upravuje.

„Harmonogram přípravných aktivit včetně rozhodnutí vlády až po výběr dodavatele a zahájení výstavby je hotov, ale neustále se upřesňuje,“ řekl Štuller a jako důvod zmínil, že se některé termíny odkladají v čase. „Ale jenom tři,“ doplnil, což Moravce mírně rozesmálo a napomenul Štullera, ať se nepokouší ho zkoušet. Na to pak Štuller připustil, že je pravda, že se jedná zrovna o tři nejdůležitější body.

Na to předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová připomněla, že výstavba jaderné elektrárny je obrovský investiční projekt. Takto obrovsky komplikované projekty musí mít prý na začatku někoho, kdo řekne: Já jsem pro projekt ochoten žít a zemřít. Nikdo takový tu však prý není. „Od vlády, přes potenciálního investora, zjistíme, že všichni mají plnou pusu toho, jak ty bloky potřebujeme. Podobné typy debat ale vedeme už osm let,“ uvedla Drábová.

Kdy se dá tedy stihnout spuštění nových jaderných bloků, když se to v čase stále oddaluje? Pokud by podle Drábové vše probíhalo v předpokládáných časových intervalech podle zmíněného harmonogramu, tak se momentálně z roku 2035 s připraveným blokem ke spuštění posouváme do roku 2038 až 2040. „Vše je to dáno tím, že termíny jsou poměrně volné,“ zdůraznila a vysvětlila proč tomu tak je. „Protože nás zatím nic netrápí,“ řekla jasně.

„Všichni ti, kteří zodpovídají za to, že až v roce 2040 někdo rozsvítí žárovku, tak že ta bude s nějakou pravděpodobností svítít, jsou zvyklí uvažovat v obdobích čtyř, maximálně osmi let,“ uvedla Drábová, podle níž takové uvažování tak velkým projektům vůbec nesvědčí. V souvislosti s tím upozorńuje také na to, že nejen v České republice, ale i ve světě chybějí vizionáři.

Jak Štuller, tak i Drábová jsou zastánci jádra a říkají, že Česká republika se bez jádra nemůže obejít. Objevují se názory, jestli premiér Andrej Babiš spíše v zákulisí netuší, že stavět teď nové jaderné zdroje je sebevražda pro zákazníky, protože dojde ke zdražení energií. Drábová by něco takového ale prý vůbec nezosobňovala. Podobně jako současný náš premiér se podle ní chovala i vláda před ním, tedy premiér Sobotka. „Poslední, kdo se vážně zabýval, jak nové jaderné bloky začít stavět, byla vláda premiéra Nečase,“ zdůraznila předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost.

Doba je podle jejích slov zkrátka taková, že takovýmto investicím příliš nesvědčí. Přesto Drábová nevylučuje, že se stavět skutečně bude, ale až ve chvíli, kdy si ti, kteří zodpovídají za směřování tohoto státu, konečně definitivně uvědomí, že skutečně nemáme žádně jiné řešení, které by umožňovalo zajistit dodávky elektřiny v tzv. základním zatížení, s tím, že začneme brát vážně naše závazky, které se týkají i ochrany klimatu.

Moravec však namítl, že to si asi nemyslí takoví Němci, když od jádra ustoupili a sázejí na obnovitelné zdroje. „Jak nemyslí? Čím to asi přemosťují. Hnědým uhlím a plynem. To jsou nízkoemisní zdroje?“ odpověděla důrazně Drábová.

Někteří hráči na českém energetickém trhu však nechtějí jádro, ale jsou pro plyn. Například podnikatel v energetice Daniel Křetínský a jeho holding. „Považovat plyn za nízkoemisní zdroj se potkává s realitou pouze zčásti. Sice má nižší emise než spalování uhlí, ale to stále není nízkoemisní zdroj,“ vysvětlila Drábová a poznamenala, že energetika je kolbiště různých zájmů, kde je o velké peníze.

Podle posledních informací, o finančním modelu stavby nových jaderných zdrojů se vláda rozhodne do konce roku, jaké varianty jsou namístě. Jednou z možností je založení dceřiné společnosti ČEZ, která by se skládala z aktiv jaderných elektrátren Dukovany a Temelín. Další varianta předpokádá vytvoření dceřiné firmy ČEZ, do které by vstoupil vnější investor. Třetí možnost pak počítá se vznikem stoprocentně vlastněné státní společnosti. „Na všechny tři zmíněně varianty jsme připraveni, a to ať už dopadnou jakkoliv,“ dodal Pavel Cyrani, ředitel divize obchodu a strategie ČEZ.

„Je nejvyšší čas rozhodnout. Vláda měla rozhodnout počátkem letošního roku, ale k tomu nedošlo a požadoovaly se další dotatečné anylýzy. Věřím ale, že ke konci roku už budou podklady dostatečné pro to, aby vláda už rozhodla,“ sdělil Štuller. Na otázku, jaká varianta se pro konečného spotřebitele zatím jeví jako nejlepší, se začala Drábová velmi smát. „Přece žádná, protože to vždy zaplatí ten konečný spotřebitel, ať už se zvolí finanční model, jaký chce,“ řekla s tím, že v tom případě by se zdálo jako nejlepší nestavět cokoliv.

Pak už se chopil odpovědí na stejnou otázku Štuller, který vidí pro konečného spotřebitele varinaty nejvýhodnější dvě. „Buď hlavním investorem bude stát a hráčem přímo, nebo méně přímo státní rozpočet, nebo někdo jiný a to velice pravděpodobně ČEZ v různých konfiguracích,“ řekl s tím, že obě tyto dvě základní varianty mají samozřejmě výhody či menší výhody.

„Výhoda na straně státu je to, že si může peníze potřebné na výstavu nového zdroje sehnat levnějí. Výhodou ČEZu je zase to, že je to organizace, která to umí a provozuje tyto elektrárny. Rozhodně z těch subjektů, které jsou k dispozici, je ČEZ tím nejkvalifikovanějším,“ sdělil Štuller.

Nejlepší reference ze šesti zájemců o dostavbu nových jaderných bloků v ČR má nyní podle předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dany Drábové jihokorejská KHNP. Všichni zájemci však mají nějaký úspěšný projekt, řekla Drábová.

„V současné době mají podle mě nejlepší reference Jihokorejci, protože včas a za domluvené peníze předali ke spuštění, ono je to trošku komplikovanější, ve Spojených arabských emirátech, blok Barakah 1 v Abú Zabí a mají před dokončením také za předem dohodnutých stanovených parametrů blok Barakah 2. Že se ten blok Barakah 1 nespouští, není problémem dodavatele, ale investora, který neopatřil včas dostatek personálu ke spuštění,“ dodala Drábová.

Podle Drábové ale není odepsaná například zkrachovalá americká firma Westinghouse, kterou letos koupila investiční společnost Brookfield Business Partners. „To, co bylo předmětem konkurzu, byla stavební divize Westinghouse, která se dostala do potíží při stavbě bloků ve Spojených státech amerických. Ta technologická divize Westinghouse, kterou máme na mysli, mluvíme-li o projektu AP1000, nadále funguje bez problémů, převzal ji od japonské Toshiby kanadský penzijní fond a kromě změny vlastníka tam ve fungování nedošlo prakticky k žádným změnám,“ uzavřela předsedkyně s tím, že Westinghouse loni v březnu vyhlásil bankrot. Firma se mimo jiné podílela na výstavbě prvních dvou bloků české jaderné elektrárny Temelín a do roku 2010 do ní dodávala palivo.