„Pokud takové důkazy mají a nepředají je policii k trestnímu stíhání, pak je otázka, zda se sami nedopouštějí trestné činnosti ve formě neoznámení a nepřekažení trestného činu," řekl Sváček v rozhovoru pro server Novinky.cz. „Pokud takové důkazy nemají, tak tím řadím jejich zprávu do kategorie bulvárních sdělení."

BIS má podle něj rovněž možnost oznamovat svá zjištění přímo ministrovi, ale ani to se nestalo. „Takže to pokládám za cílený a neadekvátní mediální útok ze strany tajných služeb na soudní moc," podotkl. A svrchovaný představitel této sféry, tedy ministr spravedlnosti se soudců v případu ani nezastal. „Ono je to komplikované, protože ministr spravedlnosti je člen vlády a BIS patří pod vládu, takže my vlastně ani nemůžeme očekávat, že pokud je systém řízení soudnictví u nás nastaven takto, že by se nás v daném případě ministr spravedlnosti zastal."

Případy korupčníků z vysoké politiky ani nedostaneme na stůl

Ani veřejnost podle něj nevnímá soudce příliš dobře. Myslí si totiž, že záměrně nevyšetřují případy vysokých politických představitelů. Ty se k nim ovšem často vůbec nedostanou.

„Dnes a denně se setkáváme na stránkách novin s případy velmi vážné korupce a jiných protispolečenských jevů, například u některých členů vlády či poslanců. My ve většině případů tyto kauzy ani od policie a státního zastupitelství nedostaneme na stůl, abychom se jimi mohli zabývat," stěžuje si Sváček.

Justice potřebuje samosprávu

Nejviditelnějším problémem je podle Sváčka navázání justice na ministerstvo spravedlnosti. „Dosud zde nebyl ustaven nejvyšší reprezentativní orgán soudní moci tak, jak na to opakovaně upozorňuje i Ústavní soud, podle kterého je to špatně," řekl soudce. „Tento orgán přitom ve většině evropských zemí není tvořen jen ze soudců, ale i ze zástupců parlamentu, vlády, jsou tam lidé jmenovaní prezidentem republiky. Především však ten orgán má před sebou šesti či sedmileté funkční období a může vytvořit koncepci fungování soudnictví."

V České republice tento orgán citelně chybí. „V ČR bylo od roku 1989 už asi sedmnáct ministrů spravedlnosti, každý má funkční období v průměru zhruba půldruhého roku, tak si spočítejme, co za tu dobu může udělat," vysvětlil. „On většinu času věnuje tomu, že neguje veškeré aktivity svého předchůdce, přichází s vlastní koncepcí a dříve, než ji může prosadit, tak je zase vystřídán. Soudnictví prostě potřebuje instituci, která bude fungovat nezávisle na výsledku voleb, na pádu vlády a na výměně ministra."

Špatný systém ovšem zkorumpované soudce nutně plodit nemusí. „Jsem přesvědčen, že soudce v téhle zemi má možnost a povinnost nezávisle rozhodovat. Pokud v této povinnosti selže, je to jeho chyba, nikoli chyba systému. Jsem přesvědčen, že k tomu buď nedochází, nebo k tomu dochází zcela výjimečně, jak občas můžeme zaznamenat v tisku."

Čtěte:

Justice podle BIS: korupce, vazby na podsvětí, špatné vedení

Dvořák (KSČM): Justice na cestě k závislosti