Po dvou měsících od nástupu do čela financí už prý začíná být zřejmé, jakým směrem se plány ministra budou ubírat. Změny jsou to tak revoluční, že prý lze vážně hovořit o „babišismu“ jako o nové doktríně řízení státu.

Plánované daňové změny budou znamenat propad příjmů státního rozpočtu kvůli změnám v DPH a zrušení zdravotnických poplatků. Kompenzovat se bude vyššími daněmi živnostníků, kterým se sníží odvodové paušály. Premiér Bohuslav Sobotka prý odhaduje, že by se takto dalo ročně získat 15 miliard.

Velkopodnikatel Babiš si podle Pečinky dokázal ohlídat, aby se daně nezvedly „jeho“ sektoru, firemní daně tedy zůstanou zmrazeny. O to více se zaměří na živnostníky, což je o to paradoxnější, že právě tato skupina přivedla Andreje Babiše k jeho volebnímu „skorovítězství“, když uvěřila příběhu o úspěšném selfmademanovi a slibům o nezvyšování daní. Babišem vlastněné Lidové noviny se snaží argumentovat, že daňové sazby zůstanou nezměněny, reálně však odvody podnikatelů stoupnou.

Druhým pilířem „babišismu“ má být víra ve státní plánování a centrální řízení ekonomiky, podle Pečinky „mýty osmdesátých let“. Vize řízení zhruba padesátky státních podniků prostřednictvím ministerského „superodboru“ prý působí jako cosi mezi někdejší Státní plánovací komisí a hospodářským oddělením ÚV KSČ. Navíc podle Pečinky má být ministerský superodbor pouhou clonou, aby veškeré státní podnikání prostřednictvím úřední subordinace řídil sám Babiš.

Třetí pilíř pak naznačuje sestava Babišova týmu, ve kterém vládnou auditoři a bývalí kriminalisté. Čili cifršpióni, připravení kontrolovat každou fakturu. Sám Babiš snad prý skutečně věří, že zlepšení ekonomické situace může nastat skrze větší kontrolu. Víra, že stačí pouze zastavit rozkládání, je podle Pečinky naivní, neboť řeší pouhé příznaky problémů, ne jejich podstatu. Za zkušeností bychom se prý opět měli obrátit do perestrojkových osmdesátých let.

Podle Pečinky je otázkou, zda právě centralizace a důsledná kontrola přinesou české ekonomice nějaké impulsy, na nichž by mohla postavit své oživení. „Liberálně orientovaný člověk je spíše náchylný věřit tomu, že se mu před očima odehrávají procesy, které před desítkami let zažili jeho rodiče a prarodiče. Tahle raketa letí do galaxie jménem minulost,“ uzavřel svou úvahu Bohumil Pečinka.