Návrh novely služebního zákona označený jako sněmovní tisk 132 byl zpočátku považován za jeden z nástrojů, kterými údajně měl předseda vlády v demisi Andrej Babiš, tlačit na ČSSD, aby se odhodlala ke vstupu do vlády s hnutím ANO. Předložený návrh zákona by v případě jeho schválení mohl umožnit ministrům rychlejší obměnu státních úředníků. A zejména těch na vedoucích funkcích. Vládě by se tak prakticky otevřely dveře k rychlejšímu „vyčištění“ státní správy od lidí jmenovaných do funkcí v době koalice se sociálními demokraty a lidovci. Tedy zejména od příslušníků těchto bývalých koaličních stran, nebo osob na ně navázaných.

V době projednávání návrhu zákona v meziresortním připomínkovém řízení, v Legislativní radě vlády, a zejména pak při projednávání na vládě se proti návrhu zákona veřejně stavěli odboráři. A nejen ti zastupující státní úředníky. Návrh zákona kritizoval i předseda ČMKOS Josef Středula.

Návrh podrobili kritice i představitelé nejen bývalých koaličních stran ČSSD a KDU-ČSL, ale i Piráti. Mezi poslanci se krátce po doručení návrhu zákona do Sněmovny pro tento sněmovní tisk vžilo označení „čistkový zákon“. 

Jak rychleji propouštět

Důvodem je zejména změna systému služebního hodnocení. Podle současné právní úpravy je na každého úředníka koncem každého roku vypracováváno služební hodnocení. Podle návrhu novely by se na jedné straně prodloužila lhůta k vypracovávání pravidelného hodnocení z jednoho roku na tři roky. Na druhou stranu by představený mohl zpracovat služební hodnocení i kdykoli během roku. Interval je vzhledem ke lhůtám stanoveným v zákoně zkrácen na 40 dnů. A po dvou špatných hodnoceních může být úředník propuštěn. Novela míří zejména na představené, což je termín, kterým jsou v zákoně označováni vedoucí zaměstnanci. Místo dosavadních 4 stupňů hodnocení zavádí pět známek jako ve škole. A vedoucího pracovníka umožňuje odvolat z funkce nejen, když „propadne“, ale i pokud dostane „za 4“. Nejzásadnější změna se týká pravomoci hodnotit. Doposud agendu zpracovávala zvláštní větev „superúředníků“. Ta na státní úrovni začíná „nejvyšším státním superúředníkem“, kterým je náměstek ministra vnitra pro státní správu. Pokračuje přes státní tajemníky, což je funkce obdobná dřívějším „kádrováckým“ náměstkům. A vede až do nejnižších pater na samostatné správní úřady a k úředníkům, kteří vykonávají státní správu v přenesené působnosti. Práce na služebních hodnoceních podle současného zákona na ministerstvech řídí státní tajemníci. Jen oni mohou ostatním náměstkům dát nevyhovující vysvědčení, které může být vstupenkou do civilu. Státní tajemníky pak hodností nejvyšší státní superúředník. Ministr může sám hodnotit a odvolat pouze tzv. „politické“ náměstky, které lze v rámci ministerstva přirovnat k ministrům bez portfeje. Sami řídí pouze své sekretářky. Ministerští úředníci jsou v úřadě rozděleni do sekcí, v jejichž čele stojí tzv. odborní náměstci. Na jejich jmenování ani odvolání dnes ministr nemá žádnou pravomoc. A podle novely by ji měl získat. Služební hodnocení na náměstky by totiž měl nově vypracovávat právě ministr jako jejich nadřízený. Místo státního tajemníka, který je v případě náměstků de facto kolegou na stejné úrovni.