Babiše volili nevzdělanci, ti, co pracují rukama, a důchodci, říká pravicová politička, která se o fous nedostala do parlamentu

Na počet preferenčních hlasů jste přeskočila předsedu pražské ODS Filipa Humplíka nebo Jaroslavu Janderovou, kteří měli podporu v podobě kampaně vedené pražskou ODS. Proč podle vás došlo k tomu, že jste skončila tzv. pod čarou, a kdo rozhodl o tom, že se kampaň tzv. povede na prvních šest kandidátů?

Ano, roli to samozřejmě hrát mohlo, ale nepřeceňovala bych sílu billboardů a letáků.

Jen pár preferenčních hlasů vás dělilo od Marka Bendy. Co na to říkáte? Nemohla se stát obava o Marka Bendu důvodem, proč jste nebyla součástí celopražské kampaně ODS?

Nepodezřívala bych Marka Bendu z toho, že by se bál, že bude díky mně vykroužkován. Pokud mohu vyslovit domněnku, tak by současné ODS mohlo vadit, že se vyjadřuji jasně a stručně, jdu rovnou k věci. To nebyla komunikační strategie letošní kampaně ODS. Z celkové kampaně jsem měla pocit, jako by se ODS najednou začala bát, aby něco v závěru nepokazila. Některá důležitá témata, která zajímají naprostou většinu lidí, jsme vůbec nekomunikovali. Přesto, že je v programu máme; jako bychom se styděli říct, že zde nechceme ilegální imigranty, nechceme zde politický islám, nechceme euro. Já tyto věci říkám dlouhodobě, dávno před volební kampaní a někdo mohl mít pocit, že kazím tu uhlazenou tvář ODS.

Úspěch zaznamenal váš kanál na YouTube. Které z těch videí považujete za nejlepší?

Nevím, jestli nejlepší, ale já osobně si myslím, že mojí názorovou pozici ukazuje nejlépe video s názvem „Salámová metoda“. Jsem přesvědčená, že stát má určovat povinnosti jen v opravdu odůvodněných a důležitých věcech. V posledních letech stát čím dál tím víc strká prsty i do věcí, do kterých mu vůbec nic není. Klasickým příkladem může být povinný předškolní rok, kdy s odkazem na několik procent nepřizpůsobivých je určena povinnost majoritní společnosti. Jako by platilo, že když já musím nosit brýle s pěti dioptriemi, budou brýle nosit všichni, abych se necítila špatně.

Nemohou stranické tahanice být tím, co v očích voličů může klasické politické strany diskreditovat?

Samozřejmě, může to tak vypadat, ale opak by měl být pravdou. Vždyť to tak má většina lidí doma; než odjedete na dovolenou, tak se občas dohadujete, kam pojedete. Logicky z toho vyplývá, když se řeší mnohem složitější věci, než je lokace dovolené, dochází k názorovým střetům. Neříkám, že bych z toho byla úplně nadšená, ale vytýkat někdy i emotivní debatu v rámci demokratické strany je hloupost. Typickým příkladem může být v současnosti probíhající názorový střet Petra Fialy a Václava Klause mladšího. Nevidím na tom nic špatného, když dojde k takovému střetu v rámci politické strany. Jiná věc je, že si nemohu nevšimnout, že některá média výrazně straní jednomu z aktérů tohoto střetu. O to je to více zvláštní, že to jsou média, kde ODS nenachází podporu a která jindy píší ve prospěch jiných stran, než je právě ODS.

Jaký je váš názor na vítěze letošních voleb – hnutí ANO a Andreje Babiše?

Andrej Babiš v minulých volbách oslovil živnostníky a podnikatele, pak se součástí jeho politiky stala de facto jejich likvidace. Podle všech dat ho v těchto volbách volili lidé s nižším vzděláním, manuálně pracující a senioři. Jsem zvědavá, jestli za čtyři roky zjistíme, že i oni byli podvedeni. Andreji Babišovi samozřejmě nejde o tento stát, jemu jde o to, aby navýšil svůj zisk a upevnil svoji pozici na trhu.

Živnostníci za podporu Andreje Babiše v minulých volbách zaplatili cenu, kterou můžeme vyjádřit nejenom v penězích za zvýšené náklady na administrativu, EET a další nesmysly, kterými začal svobodné podnikáni dusit, ale i ztrátou společenského kreditu. Andreji Babišovi nejvíc vyčítám zhoršení společenského klimatu, kdy lidé, kteří mají odvahu postarat se sami o sebe, po státu nic nechtějí, jsou vystavováni útokům, že všichni „kradnů“. Přitom jsou to lidé, kteří jsou většinou páteří země. Lidé, kteří volí Andreje Babiše, jako by říkali, že jejich děti a vnuci prostě nikdy nebudou chtít dosáhnout dál než si odpíchnout v nějaké fabrice Agrofertu.

Co říkáte propadu TOP 09 a totálnímu fiasku ČSSD, ale také například KSČM a Zelených?

Politika bezbřehého eurohujerství, vítačů migrantů z Afriky, ale i profesionálního aktivismu tady dostala na zadek. Z toho jediného mám radost. Doufám, že Piráti, kteří převzali část voličstva TOP 09 i Zelených, se neukáží ještě agresivnějšími „vítači“ a podporovateli profesionálního aktivismu než například Zelení. ČSSD doplatila na spojení s Andrejem Babišem, který ve svém podnikání mnohokrát předvedl, co znamená nepřátelské převzetí firmy. Tady předvedl, jak vypadá nepřátelské převzetí voličské základny. Co se týče komunistů, nemůže být překvapením, že část jejich voličů přešla k Andreji Babišovi. Proč chodit ke kováříčkovi, když můžete jít rovnou ke kováři.

A co Piráti? Myslíte si, že svou novou roli ve „vysoké politice“ zvládnou?

Na to jsem sama zvědavá. Jedna věc je pobíhat s vlajkou Antify a dělat všechny cool akce, druhá věc je odpovědně se postavit k práci, která mnohdy není hned vidět a jejíž výsledky se nedají tak úplně hned prezentovat několika tweety nebo statusem na Facebooku.

Co podle vás stojí za vaším úspěchem? Čím jste občany tak zaujala?

Mohu se jen domnívat, že to bylo právě tím, že mluvím normálním jazykem. Říkám věci, které cítím, bez nějakého politického kalkulu. Samozřejmě za svou přímočarost občas dostávám různé nálepky. Je legrační, že většinou nálepky a ty nejhorší výkřiky přicházejí od lidí, kteří se jinak tváří, že jsou hlasateli té největší tolerance a pravdy a lásky. Přitom však netolerují nikoho, kdo nesdílí přesně jejich názor. Bohužel mám pocit, že zrovna tato skupina lidí je dnes součástí naprosté většiny redakcí, od České televize, Český rozhlas až po Respekt.

Den před volbami v časopise Respekt vyšel kritický materiál vůči vaší osobě, ale také vůči některým členům Pirátů, co si o tom myslíte?

V okamžiku, kdy mě začal kritizovat Respekt, brala jsem to jako potvrzení toho, že jdu správnou cestou. Kritika taberyovské novinářské agitky mě v podstatě potěšila. Časopis Respekt je právě přesně takovým časopisem, který by, kdybychom se vrátili do 50. let, zřejmě stál na čele boje proti třídnímu nepříteli. Dnes je tím nepřítelem každý, kdo nekriticky nemiluje cokoliv, co přijde z EU, každý, kdo by jen náznakem prohlásil, že je třeba hájit české národní zájmy, každý, kdo naprosto nesmyslně nekřičí „uprchlíci, vítejte“.

Vyčetli vám například to, že jste „bojovala“ za vozy SUV, je to pravda?

Nebojovala jsem za vozy SUV, bojovala jsem proti tomu, že se někdo za veřejné peníze rozhodl nám začít říkat, za co máme utrácet ten zbytek, co jsme nemuseli odevzdat na daních. To je právě onen profesionální aktivismus, o kterém mluvím, který mi tak vadí. Přijde mi naprosto sprosté, že zaplatíte daně a tyto peníze pak někdo přidělí lidem, kteří mají pocit, že jsou chytřejší než vy, a z jakéhosi neznámého důvodu vám začnou říkat, za co máte utrácet peníze, které vám zůstaly. Drzost a arogance těchto aktivistů, kteří jsou přisátí na cecík jménem Magistrát hlavního města Prahy, se ukázaly právě v kampani magistrátu, která měla vychovávat občany Prahy. Za veřejné peníze vznikla kampaň, která je snůškou lží a polopravd, a to jsem ve svém videu ukázala. Takové věci Respekt neodpouští.

Časopis Respekt také připomněl vaše vyjádření z roku 2014 ohledně Islámu. Odmítla jste tehdy na Praze 8 nechat postavit neoficiální islámský hřbitov. O co konkrétně šlo?

Zarazila jsem snahy, aby v Praze 8, kde jsem v té době byla místostarostkou, vznikl muslimský hřbitov. Dovolila jsem si tenkrát názor, že „jsem přesvědčená, že několikatisíciletý vývoj naší kultury nelze v zájmu těžko uchopitelné multikulturality zahodit a říct každému – jsi tu vítán. To by se také mohlo jednou stát, že u vás v obýváku najednou bude někdo, kdo říká: Už tady nebydlíš, odejdi.“ Bylo to v době, kdy islám ještě nebyl tématem a Tomio Okamura k nám vozil turisty z islámských zemí zahalené do šátků.

Když se bavíme o islámu, co si myslíte o jeho největším mediálním odpůrci Tomiu Okamurovi? Vyvolává se vás důvěru? Dala byste mu ve volbách svůj hlas? Co například říkáte na to, že média, která o něm v minulosti informovala nejen pozitivně, nevpustil do volebního štábu (ParlamentníListy.cz mezi těmito médii byly také)?

Tomio Okamura je skvělý marketér. Jeho úspěch jde na vrub všech ostatních politických stran, ale i mainstreamového „seriózního“ tisku. V okamžiku, kdy po jakémkoli teroristickém útoku se jako by nesmělo vyslovit slovo islám a reportéři nám s vážnou tváří sdělovali, že se jednalo o vyšinuté jedince, podlehli klasické politické strany a jejich lídři pocitu, že vyslovit se k tomuto problému znamená stát se xenofobem. Takže jsme zde měli devótní prohlášení, jak se musíme semknout, a záběry na řady politiků ve smutečních šatech. Eifelovka byla každou chvíli nasvícena jinou trikolorou. A najednou povstal Tomio Okamura, který ucítil příležitost, a udělal si z toho de facto jediné téma. Tady vidím chybu všech politických stran včetně ODS, že naskočila na háček těchto mainstreamových médií, a tím způsobila, že Tomio Okamura má takový úspěch. Příkladem, jak by se tradiční politické strany měly postavit problému, je například Sebastian Kurz. Islám nebyl jeho jediným tématem, ale nebál se problém pojmenovat a celkem logicky vyhrál volby, protože téma terorismu tématem je. Stačí opustit hlavní kanceláře, akademickou půdu nebo pražskou kavárnu a zjistíte, že lidi tato problematika zajímá. A je celkem jedno, jaké vzdělání a zaměstnání diskutující mají.