Prvním tématem bylo školství. Bartoš spolu s jeho kolegyní podpořili stipendijní program organizace Romea pro romské studenty. „Kvalitně vzdělaní lidé se mohou rozhodovat informovaně. To je záruka zachování demokracie. Rád jsem podpořil stipendijní program, protože vlastně kompenzuje neprostupnost vzdělávacího systému, ať už kvůli ekonomické náročnosti nebo mentoringu a know-how, které studenti v programu mezi sebou sdílejí. Sociální prostředí, ze kterého pocházíte, vás opravdu určuje ještě předtím, než začnete chodit do školy.“ Prohlásil Bartoš a mimojiné dodal: „Dalším neduhem jsou segregované školy. To je samo o sobě špatně, ale když mluvím s některými Romy, narážíme na to, že děti v nich mají jistý pocit komunitního bezpečí, nezažívají tam rasovou diskriminaci. Takže tento problém také vlastně vězí v celkovém nastavení společnosti.“

V případě Romů nemá cenu dle Bartoše hovořit o integraci, ale je podle něj vhodnější používat slovíčko „emancipace“. Jako příklad zmínil třeba pirátského lídra kandidátky v Ústeckém kraji Karla Kariku, který je Rom a dle Bartoše se zcela emancipovaně zapojil do řešení problémů celé společnosti a má výsledky.

„Pro populisty jsou Romové výtahem k volebním ziskům. Vidíme to i v kampaních, ve kterých rasistické nápisy zdobí tramvaje. Politici, když mohou, tak si kopnou, protože jim to u majority přinese rychlé body. Spousta lidí je ve složité situaci, třeba v exekuci,“ domnívá se Pirát. Jeho strana je prý podle novinářky z Romské duše také jediná, která dává romským osobnostem prostor angažovat se v lokální politice. „Piráti nesoudí lidi podle původu nebo třeba orientace. Že jsou Cyril Koky a Karel Karika Romové, nehrálo roli. Důležité jsou jejich kvality a dosavadní práce v regionech. Kandidáti by měli být čestní, pracovití a mít rozměr politiky,“ soudí Bartoš.