„Uprchlíci vytvoří více pracovních míst, zvýší poptávku po službách a produktech a zaplní mezery v evropské pracovní síle – přičemž jejich platy pomohou financovat důchody a veřejné finance,“ tvrdí Legrain. Zároveň je podle něj nepravděpodobné, že by měli mít negativní dopad na nezaměstnanost domácího obyvatelstva.

V průběhu následujících pěti let by tak sice mělo dojít ke zvýšení veřejného dluhu o takřka 70 miliard euro, to by ale měl více než vyvážit růst HDP o téměř 130 miliard eur.

„Investováním jednoho eura do přivítání uprchlíků lze získat takřka dvě eura v ekonomických benefitech v následujících pěti letech,“ hodnotí situaci zpráva nového think-tanku Open Political Economy Network.

„Základní nepochopení je, že uprchlíci představují břímě – a to je nepochopení sdílené i lidmi, kteří jsou pro to jim otevřít dveře, kteří si myslí, že je to sice drahé, ale správné,“ uvedl Legrain. „To je ale mylné. Zatímco samozřejmě první motivací ke vpuštění uprchlíků je fakt, že prchají před smrtí, jakmile příjdou, budou představovat i příspěvek ekonomice.“

Celý text zde.

Jejich příchod sice bude představovat vyšší tlak na veřejné finance, zároveň ale i krátkodobě zvýší poptávku, a tím bude stimulovat ekonomiku. Postupem času se však uprchlíci začlení do finančního systému a budou platit i daně, a tedy přispívat do veřejných financí přímo a vytvářet pracovní místa.

Jednoduše, čím více lidí bude utrácet peníze, tím větší bude poptávka po práci a více peněz bude v oběhu, z čehož následně budou těžit úplně všichni, alespoň podle Legraina, který připomíná i demografické výhody uprchlíků a jejich vliv na stárnoucí populaci evropských zemí.

Na tyto výhody EU dosáhne až ve chvíli, kdy se jí podaří urychlit začleňování uprchlíků do pracovního procesu. Žadatelům o azyl by totiž vstup do pracovního procesu měl být umožněn již v průběhu toho, co se vyřizuje jejich žádost, tím by totiž stát v mnohém ušetřil a zbavil by se i části nákladů. Je to lepší řešení, než je „jednoduše ubytovávat v místech, kde je bydlení nejlevnější“.

Rychlé začlenění do trhu práce snižuje závislost žadatelů o azyl na veřejných financích a umožňuje jim takřka okamžitě začít vracet investice do nich vložené. Zároveň jim to pomáhá i v rychlejší integraci do společnosti a brání v tom, aby se dostali na okraj společnosti.