Snaha zbavit prezidenta republiky pravomocí nabírá na obrátkách. Senátní ústavní komise se jednomyslně shodla, že je aktivace článku 66 Ústavy nutná na základě informací o stavu Miloše Zemana z ÚVN. Krok by musela posvětit nová Sněmovna, která zasedne 8. listopadu. Do té doby se může stát ještě hodně věcí. Budoucí premiér Petr Fiala zatím reaguje relativně klidně, přestože se k odebrání prezidentských pravomocí také kloní.

Ozval se dosluhující premiér Andrej Babiš, který vyzval hradního kancléře k rezignaci. Pokud to prý neučiní sám, odvolá ho hned poté, co na něj Parlament přenese část prezidentských pravomocí. Aby toho nebylo málo, do věci se vložila i policie s oznámením, že po informacích zveřejněných na senátní tiskové konferenci začne prověřovat možná protiprávní jednání, ve kterých „lze spatřovat znaky trestných činů proti republice“. Média to interpretují tak, že policejní hledáček se upře na některé Zemanovy spolupracovníky. 

Tolik souhrn aktuálního dynamického vývoje. V celém případu však zůstává několik nezodpovězených otázek. První z nich je nadmíru zajímavá. Ve chvíli, kdy Ústřední vojenská nemocnice odeslala Senátu odpovědi na jeho otázky stran aktuálního zdravotního stavu prezidenta a jeho způsobilosti k pracovním povinnostem, nikdo se veřejně nezajímal, zda měla ÚVN k takovému kroku souhlas samotného pacienta, hlavy státu, a také jeho rodiny. 

Redakce se proto rozhodla tyto otázky Ústřední vojenské nemocnici položit. Ptali jsme se na dvě základní věci. Za prvé, zda prezident republiky vyslovil souhlas s odesláním odpovědí Senátu a zda byl případně prezident republiky informován o jejich obsahu. A za druhé, zda souhlas s odesláním odpovědí vyslovila prezidentova rodina a byla případně srozuměna s jejich obsahem. 

Dotazy jsme oficiální cestou tiskové mluvčí ÚVN Jitce Zinke odeslali v pondělí 18. října ráno, konkrétně v 10 hodin a 16 minut. Ani přes opakované urgence nemocnice do okamžiku vydání tohoto článku na otázky nijak nereagovala. 

ParlamentníListy.cz totiž už před tím disponovaly zákulisními informacemi, že prezident ani jeho rodina souhlas k odpovědím Senátu a jejich obsahu nevyslovili. 

Další nezodpovězenou otázkou zůstává, co přesně znamená formulace v dopisu ÚVN, že prezident republiky není aktuálně schopen vykonávat „žádné pracovní povinnosti“. Vzhledem k tomu, že prezidentský úřad není „chozením do práce“, ale volenou ústavní funkcí, těžko lze tuto situaci porovnávat s tím, že zbavení pravomocí je pouze jakousi dočasnou neschopenkou. Znamená formulace o nemožnosti plnění „pracovních povinností“ i nemožnost vykonávání ústavních povinností? Nemusí to být totéž. 

Pokud Parlament skutečně hlavu státu zbaví prezidentských pravomocí, které přejdou mezi šéfa Sněmovny a premiéra, má Miloš Zeman jistotu, že mu budou po zlepšení zdraví pravomoci opět vráceny? Podle našich informací by prezident byl plně odkázaný na vůli či nevůli zákonodárců, a jak známo, po volbách mu nebude nakloněna ani sněmovní většina. 

Za povšimnutí stojí i role ústavního právníka Jana Kysely z Univerzity Karlovy, z něhož se v posledních dnech stala mediální hvězda. Kysela v řadě rozhovorů komentuje možné postupy a nutnost použití tolik skloňovaného článku 66 Ústavy ČR, který odebírá (dočasně) prezidentovi jeho ústavní pravomoci.

Kromě svého dlouholetého působení na pražské Právnické fakultě UK je profesor Kysela i tajemníkem senátní stále komise pro Ústavu, která v současné době hraje významnou roli. Zároveň byl Jan Kysela právě tím, se kterým Ústřední vojenská nemocnice konzultovala obsah a formu odpovědí na otázky týkající se zdravotního stavu prezidenta republiky. Jak známo, šlo o reakci na dopis Senátu, pro který prof. Kysela pracuje.

Do jaké míry by mohla nová garnitura držet prezidenta odstaveného od pravomocí mimo hru třeba i se zapojením Ústavního soudu, jehož šéf Pavel Rychetský prezidenta rovněž nemusí, a nejen na to jsme se zeptali ústavního právníka Pavla Hasenkopfa.

Podle jeho slov není nemožnost výkonu pravomocí fakt, pokud by se například prezident nezvládl řádně podepsat, protože může mít ruku rozpíchanou od infuzí. Zásadní podle něho je, že prezident dokáže projevit svou vůli. A do jaké míry tomu tak je, musejí ze své odpovědnosti posoudit zákonodárci. Kdyby prý jednali politicky, má se prezident obrátit na Ústavní soud.